Kde máš konev, Miloši?

Nazdar, Miloši, tak jsi mě zase naštval. Jsem rád, že jsme si již v Kolíně začali tykat, takže se mi bude lépe psát, když nebudu používat Tvého vladařského majestátu.

Naštval jsi mě kvůli svému pozvání komunistů do vlády a kvůli tomu, že jsi jim soudruhoval na jejich sjezdu, namísto toho, aby ses v katedrále poklonil kardinálu Beranovi. Takže jsem přijal téměř jako satisfakci, že jsi u Městského soudu v Praze prohrál spor o jmenování profesorů. Miloši, prohrál jsi všechny spory, ve kterých jsi se soudil, a ani jednou jsi pravomocné rozsudky soudů nerespektoval. Proč bys to taky dělal? Jsi přece Miloš I., toho času vladař na Pražském hradě, a rozsudky soudů přece platí jen pro oněch dolních deset tisíc Tvých poddaných. 

Kolín má spoustu slavných rodáků; v souvislosti s Tebou vzpomenu jen dva. I když toho prvního, Frantu Župana, vlastně jen podmíněně. Vlastním jménem František Procházka, autor slavné dětské knihy „Pepánek Nezdara“. Ta podmíněná vzpomínka by přicházela v úvahu, kdyby se jeho kniha jmenovala „Milošek Nezdara“.

Zato druhá kolínská postava je přímo symbolická.

Byl jím komunistický židovský intelektuál Hugo Sonnenschein, který se pohyboval v trojúhelníku Moskva-Vídeň-Praha. Tento básník a anarchista, zvaný Sonka, byl považován za věčného revolucionáře a bolševického agenta. Proto bylo pro Kolín překvapením, když se v roce 1945 v Kolíně rozkřiklo, že Sonnenschein, zvaný Sonka, byl konfidentem Gestapa. Byl odsouzen k dvacetiletému trestu vězení a zemřel jako vězeňský knihovník na Mírově, přesto, že byl od roku 1943 v koncentračním táboře v Osvětimi. Tehdy totiž Hitler zakázal používat služeb židovských V-mannů (Vertrauens Mann – důvěrník). Jeho utrpení v Osvětimi však pro soud nevyvážilo jeho četná udání, včetně udání ženy jeho kamaráda. Možná, že si o tomto našem krajanovi dosud neslyšel.

Pamatuji si, že jsi bydlel někde u Borků, protože jsem Tě jednou kus cesty doprovázel, když jsem se vracel z tenisu. Také jsme spolu asi dvakráte mluvili na kolínském hřbitově, kam jsme oba chodili s knihou. Kolínský lesní hřbitov je dodnes oázou klidu a ideálním místem ke studiu a četbě. Tam si zřejmě bral své znalosti, se kterými dodnes ohromuješ své politické protivníky, naposledy svého volebního rivala, profesora Drahoše. Seděli jsme spolu na lavičce, ptal jsem se Tě, kde máš konev, kterou si návštěvníci půjčovali u vchodu do hřbitova. Ty jsi mi odpověděl, že jsi nepřišel zalévat květiny na hrobě, ale studovat. Mnozí Tvoji kritici, zejména z Pražské kavárny, tvrdí, že nejsi vzdělaný, že jenom trousíš své naučené bonmoty. Kdo z nich však ví, že článek Ferdinanda Peroutky o Hitlerovi je „vlevo dole“?

Uvítal jsem, když jsi se po Listopadu 1989 jako první Kolíňák objevil ve vysoké politice a jako lidový bavič v divadle Semafor. Vzpomínám, jak jsem se nasmál, když jsi tam vyprávěl, že jsi jako kooptovaný poslanec zaujal ve Federálním shromáždění místo po soudružce Marii Kabrhelové, do té doby předsedkyni Československého svazu žen. Nyní, jak o tom bude dále, jsi stejným předmětem posměchu i Ty.

Kavárna Ti vyčítá, že jsi si opatřil lacinou popularitu článkem „Prognostika a přestavba“, uveřejněným v „T-magazínu“ v srpnu 1989, kdy se už komunistický režim poroučel. Být statečným za pět minut dvanáct, prý není statečnost, ale vypočítavost, tvrdí Tvoji kritici. Kdo však věděl, co bude za pět minut, vždyť i disidenti počítali s převratem až mnohem později. Prý jsi ve svém článku uváděl falešné ekonomické údaje o zemích, jako je třeba Nepál, za kterým jsme měli o tolik zaostávat. Prý jsi si ta ekonomická čísla vycucal z prstu. No a? Kdo však z té novinářské žumpy, jak nazýváš novinářskou obec, vůbec ví, kde ten Nepál je? Vadí mi ale, že to s tím lhaním trochu přeháníš. Také mi vadí Tvoje povýšenost a pohrdání ostatními. 

 Nemohl jsem si tehdy nevzpomenout na událost, která Tě jako školáka v Kolíně proslavila. Chodil jsi do čtvrté nebo páté třídy a tehdy ze vzdoru vůči své zřejmě autoritativní matce, učitelce, jsi odmítl chodit do školy. Nevím, jak jsi to tehdy myslel, ale pamatuji se, jak Tě maminka vozila do školy ve sportovním kočárku, aby překonala Tvůj vzdor (nebo jen originalitu?), což Ti zůstalo dodnes. Moje maminka se dobře znala s Tvojí maminkou, a protože poslední roky života byla odkázána na kolečkové křeslo, vždycky mi říkala, abych Ti ho jednou dal, kdybys ho potřeboval. Podobně jsi, Miloši, zahájil akci, kterou bych přirovnal k heslu z prvomájového průvodu z 50. let: „Ameriku hrůza jímá, za námi je Rudá Čína“. Miliardy čínské společnosti CEFC se však vypařily, stejně jako Tvůj osobní poradce Jie Tien-Ming, a nenašli ho ani Tvoji hradní emisaři, které jsi za naše peníze poslal do Říše středu. Stálo to všechno za mlácení Tvých demonstrujících českých spoluobčanů za svobodu Tibetu českými policajty, které jsi potom vyznamenal?

Proč Ti, Miloši, vlastně píši? Byl jsem tento týden po delší době v divadle. A připadalo mi, že se vrátil minulý režim. Při každé narážce na slova „hrad“ nebo „prezident“, se lidé smáli. Smáli se Tobě, Tvé funkci a místu, kde úřaduješ. Vzpomněl jsem si na Tvůj bonmot: „Politik může být milován, politik může být nenáviděn, ale politik nesmí být směšný“.K této směšnosti přispívá Tvoje hradní trojka Mynář, Nejedlý a Ovčáček, hradní „Bratři v triku“, kteří vyvolávají dojem skutečných postaviček z nějakého animovaného filmu tohoto kdysi slavného filmového studia. Ovčáčka je však pro roli přihrávače v „Trojce“ škoda. Mnohem lépe by mu seděla role sólisty, protože jeho komické nadání spolu s nápaditým kostýmem - brýlemi - a nehranou retardovaností mu do budoucna zajistí existenci i bez funkce na Hradě. 

Uvědomil jsem si, že děláš Kolínu ostudu. A protože nikdo z Tvých kolínských spolužáků a těch, co Tě znali z Tvé doby „předpolitické“, si nedovolí říci nic kritického, tak Ti píši já. Tím spíše, když krach Tvé „trumpiády“, kdy ses pasoval na českého Donalda Trumpa, a ten pravý Ti neposlal ani blahopřání ke zvolení, natož pozvání do Bílého domu, a proměna zářivých čínských miliardových lampionů na prskavky, Ti jen přidalo rolničky do Tvého hradního kostýmu. Miloši, vykašli se na to. Vzpomeň na své předchůdce - bezmocného Edvarda Beneše, Stalinovu oběť, na syfilitika Gottwalda třesoucího se strachy, další figurku ze Stalinova panoptika – Tondu Zápotockého – zvaného ušaté torpédo, podvodného spisovatele, kterému lépe slušela harmonika než pero, na dalšího dělnického prezidenta, „Krásného Tonyho“ a jeho „maso bude“, na generála Svobodu, na jehož senilitu museli soudruzi z ÚV ušít zvláštní zákon, aby jej dostali z Hradu, na Gustáva Husáka, trapného líbače Brežněva, podle Milana Kundery „prezidenta zapomnění“a svého kolegu ekonoma, kterému ses posmíval, že nedokázal podepsat ani prohlášení „Několik vět“, které podepsalo 40 tisíc jeho spoluobčanů.I ty zanecháš své místo v dějinách. Ale jaké? Jako neumělec Kremlu, jak o Tobě napsal Jiří Hanák v LN 7. 4. 2018 v článku „Skrytý imám“: „…Dnes už vidí Rusko našeho prezidenta jako slabého muže, který moc nezmůže. A jak se snažil. Okupaci Krymu uznal, na ruské vojáky v Donbasu nevěřil, sankce odsuzuje, kudy chodí, avšak vyhoštění diplomatů ani vydání hackera Nikulina do USA nezabránil…“ „Malý český prognostik,“ píše dále Jiří Hanák, „se však dále drží svého snu dostat se do pozice šedé eminence světové trojky – čínského Siha, ruského Putina a amerického Trumpa.“ Myslím ale, že Tvé dějinné jméno bude kratší, jenom „Prezident vlevo dole“. Možná, že si ani nyní neuvědomuješ, jak výstižné a mnohovýznamové je toto označení. S tím obdivem Peroutky k Hitlerovi jsi se mýlil, horší je, že jsi mladým lidem nevysvětlil, kdo vlastně Ferdinand Peroutka byl a že jsi jim nic neřekl o jeho fenomenálním díle „Budování státu“. Jeho protipól, knížku „Rozkládání státu – Rozkrádání státu“ již napsala profesorka Vladimíra Dvořáková a úvodem poznamenala: „Název „Rozkládání státu“ možná v některých čtenářích vyvolá asociaci s Peroutkovým Budováním státu; ta asociace je správná. Vystihuje to celkový pocit, že na rozdíl od období první republiky, nyní po roce 1989, respektive 1992 „budování“ státu jaksi nebylo na pořadu dne, natož prioritou. Naopak je zjevné, že postupem let se fungování státu stále zhoršuje, dochází nejen k rozkládání, ale také k otevřenému rozkrádání státu.“ Dodejme k tomu, že se situace zhoršila ještě více - ten, kdo vyhlásil boj proti korupci, je sám stíhaný pro podvod a policie začíná šetřit jeho další trestné činy, a přesto jsi na něj vsadil jako na premiéra v demisi. K tomu mohu dodat jen další výrok paní profesorky: „V tomto státě se oddělilo rozhodování od zodpovědnosti, právo od spravedlnosti. Pokud je nespojíme, nebude lépe.“

Nemohu než dodat, že všechna Tvá jednání z poslední doby jsou krajně nezodpovědná. Už se nezdá, ale je jisté, že Tvým životním cílem je přivést Českou republiku znovu na Východ a přerušit její spojení se Západem. K tomu si ovšem zopakuj svoji školní ruštinu, aby každé Tvé třetí slovo nebylo chybné. Není to jen zahraniční politika, kde jsi zoufale vedle. Horší je Tvůj „vklad“ do našeho právního státu, který jsi nenávratně poškodil, když jsi několikráte nerespektoval pravomocné rozsudky soudů, podle kterých jsi se měl omluvit za své nepravdivé výroky. Můžeš tyto nevědomé soudy neznalé římského práva poučit jedním příslovím „starých Římanů“: „Princeps legibus solutus“, vládce stojí nad právem! Prostě Tebe pravomocné výroky soudů nezavazují, jsi přece Miloš I. z Kolína. No, a nakonec jsi trestně stíhanému premiérovi potvrdil jeho pokus o obhajobu tvrzením, že u nás je možné si objednat trestní stíhání. Kolik to stojí, Miloši??? Již jsem u vrchní státní zástupkyně JUDr. Lenky Bradáčové objednal trestní šetření příčin smrti mladého podnikatele Ondřeje Němce, který Tvé tehdejší straně ČSSD v roce 1994 půjčil sedm milionů na nákup a renovaci autobusu Karosa, zvaného „Zemák“, kterým jsi v roce 1994 projel republiku, abys pak vyhrál volby a stal se premiérem. Ty peníze jste mu nevrátili, jeho firma následně zkrachovala a on pak skočil z Nuselského mostu. Kde mám tu objednávku zaplatit? Právě dnes mi přišla z Vrchního státního zastupitelství odpověď od JUDr. Vlastimila Krause, státního zástupce. Moje objednávka trestního šetření byla posouzena jako obvyklé trestní oznámení, ale zajímavější byla reakce pana státního zástupce na Tvůj citovaný výrok o možné objednávce trestního stíhání, jakož i na stejný výrok pana premiéra a exministryně spravedlnosti JUDr. Heleny Válkové: Paní vrchní státní zástupkyně nebude prý tyto obecné a konkrétně nepodložené výroky komentovat.Tak nevím, já je slyšel přímo v televizi z úst těchto protagonistů a když jsem nad jejich „nepodložeností“ přemýšlel, napadl mě ještě jeden slavný Kolíňák, jehož knihu jsi jistě v dospívání četl - Jarmila Svatá, autorka kdysi velmi populární knihy „Petr, který zbláznil město“. Dosaď místo jména Petr jméno Miloš a místo slova město slovo republika - a uvedený název v nové konotaci bude charakterizovat celou tu právní záhadu, jak je to vlastně s těmi objednávkami trestních stíhání. Není to opravdu blázinec?

Tvoji krátkou kariéru v KSČ Ti nevyčítám, jen to, že jsi se snažil z jednoho z největších duchů tohoto národa, Ferdinanda Peroutky, udělat obdivovatele Hitlera, ze statečného novináře, kterého nacisté věznili v koncentračním táboře a nabídli mu svobodu, když bude psát podle jejich not. On to odmítl, ale Ty sám jsi do komunistické strany vstoupil dobrovolně. Je úplně jedno, kdy to bylo a na jak dlouho. Prostě jsi se postavil na stranu totality, na rozdíl od Peroutky, kterého totalita málem zabila. Ale, jak stále tvrdíš, Tvoje pravda je „vlevo dole“. Svým způsobem je to přesná definice – tvoji voliči jsou skutečně ti „zezdola“, spíše chudí duchem než majetkem a vlevo. Tam, po tvých radách premiérovi, se snažíš zavléci celou republiku. Ale i k těm, pro které označení „fašisté“ není přehnané – Tebe zřejmě spíše fascinují představitelé totality. Myslíš, že přeháním? Tak si přečti stanovy SPD, jejíhož představitele jsi po svých vítězných volbách pozval ke svému trůnu. Koho v něm obdivuješ? Ten přece nestojí „vlevo dole“, ale extrémně vpravo, a ještě níž než dole.

Co je pro mne jako pro právníka nepřijatelné, že pohrdáš právním státem a ostentativně kopeš do ústavního řádu a pravomocných rozsudků. Sám jsi se pochlubil, že jsi znám svým originálním přístupem k Ústavě. Zkušenosti s „Opoziční smlouvou“ nás ale před Tvými zásahy do Ústavy varují. Píši jen o vlastní Ústavě – protože ústavní řád neuznáváš a ústavní zvyklosti jsi prohlásil za blbost. Ústavní právník profesor Jan Kysela se obává, že mocenskému bloku představovanému Tebou, Andrejem Babišem a Tomio Okamurou již nejde o liberální demokracii, ale o východní inspiraci – u někoho Orbánovu, u jiného Putinovu. Jeho druhou myšlenku musím ocitovat přesně: „Miloš Zeman se od svých předchůdců liší v tom, že jeho snaha o extenzi prezidentské role nebyla založena jen na vnímání své vlastní důležitosti, ale byl v ní patrný určitý cíl - podrýt dosavadní politický řád.“A to se nelíbí nejen Kolíňákům, ale všem spoluobčanům, pro které je Ústava svatá. 

              Miloši, Tvůj poradce Ji Tien – Ming se již nevrátí a Tvrdíkova čínská medicína nás nezachrání, Trump Tě nepřivine a pro Putina zůstaneš novičokem, který zklamal. Chceš, aby s Tebou do budoucna šel smích jako s Marií Kabrhelovou, předsedkyní nejdůležitějšího orgánu žen, které ses tak vysmíval? Chceš, abys skončil jako dezorientovaný prezident Emil Hácha, který v roce 1945 ani nevěděl, co se kolem něj děje? Nebo vyčkáš ústavněprávního řešení svého odvolání jako prezident Ludvík Svoboda? Chceš čekat na žalobu na velezradu, ke které se formou impeachmentu připravují senátoři? Nebo následovat našeho největšího spolurodáka z Kolína, Jeana Gasparda Deburaua, největšího z Pierotů, který se své slavné masky smutného Pierota s bílou tváří dopracoval jako v dětství vysmívaný otloukánek, a zemřel v Paříži jako těžký melancholik? 

Miloši, nebylo by lepší Nejedlého vrátit do Lukoilu, Mynáře poslat dělat legraci do TV Barrandov k panu Soukupovi (s ním je sranda k popukání) a Ovčáčka – kam Ovčáčka? Na DAMU jako profesora na katedru humoru a satiry s přednáškovým cyklem: „Humor na Hradě není žádná sranda“. Miloši, mysli na své místo v české historii a na svůj výrok „Inteligent udělá jednu chybu a pak ji neopakuje, člověk s průměrnou inteligencí, spíše debilitou, udělá dvě chyby za sebou. A co říci o těch, kdo udělají tutéž chybu třikrát?“ Přestaň se klanět k Východu, vykašli se na prezidentování a pojeď se mnou do Kolína na pivo. 

Zdravím