Premiér v demisi a ve výkonu trestu

Současný spor mezi ČSSD a  ANO o podmínku odstoupení premiéra v  demisi Andreje Babiše z vlády v případě jeho prvoinstančního odsouzení, je zbytečný.

Jestliže jsme se dostali do situace, kdy máme trestně stíhaného premiéra, pak na situaci  nic  nezmění, i když bude premiér v demisi odsouzen pravomocně. Nehleďme  na  desítky televizních kamer při jeho nástupu do věznice na Pankráci, pak právě Pankrácká věznice poskytuje všechny podmínky pro to, aby v  ní i odsouzený premiér jako vězeň mohl vykonávat funkci premiéra vlády, ať již v demisi nebo bez demise. Věznice je blízko centra, je snadno dosažitelná i metrem a navíc, od odlehlejší Ruzyňské věznice, je vedle vazby  i místem výkonu trestu, nikoliv jen vazby, jako je Ruzyň. Vím o čem  píši, protože jsem počátkem  devadesátých let  vedl jako první náměstek generálního ředitele SNV (Sboru nápravné výchovy), dnešní Vězeňské služby, tým, který dostal za úkol humanizovat tehdy ještě celé československé vězeňství. Vytvořit ze zatuchlých kriminálů , dědictví totalitní minulosti, moderní vězeňskou organizaci na evropské úrovni. I když se to do konce mého působení plně nepodařilo, je dnes Vězeňská služba schopna poskytnout servis odpovídající potřebám výkonu funkce předsedy vlády a celé vládě, včetně těch jejích členů, kteří  by eventuelně během výkonu svého ministerského mandátu byli rovněž odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. 

Protože Pankráckou věznici znám velmi dobře, vím, že disponuje prostory, místnostmi dostatečně velkými, aby v nich mohla úřadovat vláda i s příslušnou administrativou. Navíc skýtá jednu pro veřejnost netušenou možnost. Je totiž propojena podzemní chodbou se soudním palácem, jehož impozantního vzhledu si musí všimnout každý, kdo po magistrále vjíždí do Prahy nebo z ní přes Náměstí hrdinů vyjíždí z Prahy. I taková „maličkost“, jako by byla adresa Úřadu vlády – „Náměstí hrdinů“ by měla svůj nezanedbatelný vliv na prestiž premiéra v demisi a ve výkonu trestu  a  celé jeho vlády. A v soudním paláci je velký  sál  pro porotní procesy s  rozsáhlou galerií  pro obecenstvo, který je veřejnosti znám z různých dokumentárních záběrů z 50. let, např. z filmových záběrů z procesu s JUDr. Miladou Horákovou nebo s tzv. Protistátním spikleneckým centrem  Rudolfa Slánského. Jde o tak velkou a reprezentativní místnost, že i oficielní sál Strakovy akademie, Úřadu vlády, ve které vláda jinak zasedá, se s ní nemůže rovnat. A podzemní chodba poskytuje mimořádnou příležitost  k  nenápadnému přístupu do nové „zasedačky“ vlády a to nejen pro odsouzeného premiéra v demisi a  ve  výkonu trestu, tak  i  pro členy vlády, ať  již také odsouzené nebo ještě  na svobodě. Odpadly by tak každodenní záběry členů vlády v TV novinách, vlekoucích balíky spisů chodbou do současné zasedačky, které rozhodně k  důstojnosti vlády nepřispívají. 

Protože činnost premiéra není možné omezit jen na zasedací sál, tak při jeho pohybu venku by jej diskrétně doprovázela vězeňská služba a členové hlídací eskorty by se mohli převléknout do civilu, třeba za jiné ministry, takže by byli  pro veřejnost neviditelní. Věční kritikové budou namítat, že premiér musí podnikat i zahraniční cesty. Opět žádný problém. Nikdo jistě neočekává, že by premiéra na  takovou  cestu  nepřevlékli  z vězeňského ošacení do tmavého obleku a nesejmuli mu pouta, aby si mohl potřást rukou se zahraničními státníky. I při svém úřadování, např. při listování těmi balíky spisů  by  stejně nemohl mít nasazena pouta, o „medvědu“ ani nemluvě. Pro vysvětlení: medvěd  je 

široký kožený opasek, ke kterému má vězeň připevněné ruce v poutech. Používá se u nebezpečných vězňů  nebo tzv. „útěkářů“. Premiér rozhodně nebude patřit k problematickým vězňům, naopak bude jistě vězněm vzorným, aby si vytvořil podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu po odpykání jeho poloviny.   

Ostatně  věznění  před nástupem do úřadu je  součástí naší politické tradice. Již  za Rakousko-Uherska si  politici  získávali  politické  ostruhy a  reputaci  ve vězení. V roce 1916  byli tehdejší poslanci Říšské rady  Karel Kramář a Alois Rašín odsouzeni k trestu smrti; trest nebyl do konce války  vykonán a Kramář se stal předsedou první prozatímní  česko-slovenské vlády v roce 1918 a Alois Rašín byl prvním československým ministrem financí – tedy se ocitli ve stejných funkcích jakými prochází  Andrej Babiš. Ve vězení zemřel prezident Emil Hácha, krátkodobými pobyty ve vězení prošli i dělničtí prezidenti Klement Gottwald a Antonín Zápotocký, v německém koncentráku byl vězněn  Antonín Novotný, ve vazbě  NKVD  a v  československém vězení si pobyl i generál Ludvík Svoboda, prezident Gustav Husák byl vězněn v letech 1951 - 1960 a Václav Havel všechny překonal jako opakovaně vězněný recidivista.  Vězněni nebyli jen T.G.M., Edvard Beneš, Václav Klaus a Miloš Zeman. 

Tentokráte  bude  moci  odsouzený premiér svoji funkci vykonávat i během výkonu trestu. To přispěje i  ke stabilizaci naší  politické scény, protože si politické hnutí ANO udrží svoji pozici v politickém životě, nepřijde o svého předsedu a bude moci dále uskutečňovat svůj program „Bude líp“. Nejen udrží, ale můžeme očekávat, že statečnost a obětavost jejího předsedy a  premiéra  v demisi a ve výkonu trestu vykonávajícího svůj úřad i za takovýchto neobvyklých podmínek získá ANO další voliče, takže premiér Andrej  Babiš  v  demisi  a  ve výkonu trestu  po  prvních možných parlamentních  volbách bude moci  vytvořit jednobarevnou vládu. Navíc se ukáže, že ANO není jen politická divize Agrofertu, že nestojí a nepadá jen se svým předsedou. Vzhledem k zastavení trestního stíhání druhého muže ANO Jaroslava  Faltýnka je zde pro všechny případy i připravený nástupce schopný převzít vůdcovství a ukázat všem, že není Babišovým pejskem, za kterého je obecně považován.  Na druhou stranu to bude konec ČSSD, která neudolala Babiše ani za Sobotky „účelovým trestním stíháním,“ a které se to nepodaří ani nyní, jak jsme již vysvětlili, nesmyslnou podmínkou odstoupení v případě prvoinstančního odsouzení.

Možnost vykonávat úřad premiéra a úspěšně vládnout i z vězení nepochybně zvýší prestiž České republiky ve světě, neboť se tím mimo jiné prokáže humánnost českého vězeňství a schopnost českých ústavních institucí odolávat všem případným domácím i zahraničním tlakům a krizím.