Kdo jej zastaví?

Miloš Zeman se nechal slyšet, že vyhladoví senát. Kdo nechá ale vyhladovět jeho, za jeho ostudy, které dělá svému státu a jeho občanům.

Znám prezidenta Zemana ještě jako Miloše z Kolína a musím říci, že se moc nezměnil. Již tehdy si liboval v provokacích a rád se vysmíval druhým. Mnohé z jeho povahy vystihuje jeho výrok, když ještě jako premiér v 90. letech řekl jednomu svému oponentovi: „Jsem premiér, kterým vy nikdy nebudete“. Jsem přesvědčen, že se svými ostudami, naposledy v Rakousku, baví. Stejně tak se svými omluvami, záměrně nepřesnými, kterými poskytuje náměty novinářům ke své kritice, aby je potom mohl napadat. Miloš Zeman je nemocný člověk. Nemyslím jen fyzicky, to vidíme na vlastní oči, ale především mentálně. Jsem přesvědčen, že odborné posouzení jeho duševního stavu by jej diskvalifikovalo nejen pro výkon funkce prezidenta, ale i pro jiná odpovědnější povolání. Dovede si někdo kromě jeho fanatických obdivovatelů představit, odhlédneme-li od jeho věku, že by prošel jakoukoli lékařskou prohlídkou, kdyby chtěl vykonávat místo třeba jen příjemce prázdných lahví jako brigádník Svěrák ve filmu „Vratné lahve“. Tím nenarážím na jeho známý sklon k alkoholu, ale jen na skutečnost, že láhve se musí počítat a ukládat do přepravek a tahat k odvozu. Jak velký servis by potřeboval k takové práci? Moc je však ten nejslastnější pocit, který člověk má, dokonce, jak tvrdí odborníci, slastnější než sexuální uspokojení. Mít moc, rozhodovat o jiných, mít moc se jim posmívat, škodit jim, nejmenovat profesory zvolené akademickým senátem, mít moc se komukoliv mstít a ubližovat, v neposlední řadě napadat i velké postavy české historie. To všechno je diagnóza psychicky nemocného člověka a rozlišit jeho jednotlivé poruchy a správně je diagnostikovat, může jen psycholog a psychiatr.

Měli jsme již několik nemocných prezidentů. TGM na štěstí v době ztrácení fyzických a duševních sil se nedostal do složité vnitropolitické či zahraničněpolitické situace. Velmi nemocným byl ale již v Londýně prezident Edvard Beneš, jehož kornatění tepen a s ním souvisící vedlejší nemoci mělo jistě vliv na jeho rozhodování v únoru 1948. Zřejmě jeho zdravotní stav nebyl perfektní ani v roce 1938. Tristní je také vzpomínka na senilitu prezidenta generála Svobody, který se vzpouzel odstoupit, aby se ho soudruzi nakonec zbavili specielním zákonem. Kdo ale může nemocnému prvnímu muži ve státě říci, že již ze zdravotního hlediska nemůže tak odpovědnou funkci vykonávat. Prezidentovi zvolenému v přímé volbě většinou voličů? Přece by ho nevolili, kdyby nebyl v pořádku. Představuji si, jak by Miloš Zeman reagoval, kdyby četl tento článek. „Pane doktore, nevím, jestli jste větší debil než kretén“. Jenže Miloši Zemanovi je možné nadávat, majestátu prezidenta nikoli. On může všem, jeho majestát jej chrání. A také to s radostí dělá. Nevím, kde pan prezident našel svého dvorního šaška Ovčáčka, nicméně tady mi moje analýza jeho prezidentských radostí trochu drhne. Instruuje prezident Ovčáčka a plánuje jeho výstupy nebo jedná Ovčáček samostatně? V každém případě právě jeho šaškovské eskapády mi potvrzují moji laickou hypotézu o úbytku mentálních schopností prezidenta. O inteligenci Miloše Zemana se dříve nedalo pochybovat. Jak to, že mu dnes nevadí, jak to jeho šašek s tím šaškováním přehání a jak to zesměšňuje především jeho osobně a jeho majestát?  Sám přece řekl, že politik může být obdivován nebo nenáviděn, ale nikdy by se neměl stát směšným. Tak nějak to přece řekl. To je pro mně důkaz, že zřejmě ve své izolovanosti bez zpětné vazby ztratil veškerou soudnost. Jestliže nedokázal ironicky reagovat na obdivné prohlášení jedné své fanynky, která mu řekla, že jeho moudrost je tak veliká, že je lidským rozumem až nepochopitelná, pak již nejde jen o ztrátu soudnosti ale o mentální rozpad osobnosti. Nyní nejde již o to, nakolik Miloš Zeman ohrožuje sám sebe, ale jak ohrožuje stát. Ty drobné faux pas a omyly zatím přinášejí jen škodolibé uspokojení jeho protivníkům a těžkosti českým diplomatům. My se zatím můžeme jen stydět a omlouvat. Jednou to ale může bouchnout. Je v jeho okolí někdo, kdo je schopen jej kontrolovat? A kdo jej může zastavit a zavolat sanitku?