Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Článek je příliš dlouhý a při svém věku jsem ho nepobral celý. Zaujalo mě ale toto (viz níže). Protože, pokud měl být voják základní služby připuštěn k tak cenným a hlavně tajným informacím, o kterých autor píše níže, tak ho VKR (vojenská kontrarozvědka) musela mít na třikrát proklepnutého včetně všech příbuzných a významných známých a v době, kdy jsem sloužil já (1974-1975) by informace tohoto druhu dostal do rukou pouze člen KSČ.

V malé kanceláři na velitelství divize jsem obsluhoval dálnopis a mimo jiné odesílal pravidelná hlášení VKR (vojenské kontrarozvědky) na Hlavní politickou správu do Prahy. Stal jsem se tak superpráskačem, odesílal jsem „kontrarozvědné“ zprávy, co kdo z vojáků řekl, kdo nadával jen do p..i, kdo komunistům a kdo prohlašoval, že se na vojnu vy...e.

Zdroj: https://milanhulik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=640766

0 0
možnosti

já tedy nevím, jak tomu bylo v letech 1966-68, ale o cca 12 let později, kdy jsem byl na vojně já, obsluha dálnopisu spočívala v tom, že ten vojín do dálnopisu strčil děrnou pásku, kterou dostal v jiné kanceláři od lampasáka a během pár vteřin odeslal. Většinou ani nevěděl , komu to posílá. A samozřejmě, text byl šifrovaný obsluha dálnopisu přístup ke klíči neměla. Podobně, když přišlo něco dálnopisem, vyděrovalo se to na pásku a on ji jen odnesl nadřízenému.

Takže nějaké fantazie o tom, co a kam posílal a dokonce váhal zda to poslat, svědčí o tom, že pan autor ani neví, o čem píše.

2 1
možnosti
Foto

Podle mě to byla spíš mapa cvičení místo té vymyšlené. Něco dobývat musím a když je to třeba Mnichov, zní to daleko realističtěji, než dobývat smyšlené lokality jako třeba my: "Ulachov" a "Verboza".

1 0
možnosti

Taky jsem byl na vojně u spojařů a taky jsem zažil několik "velitelskoštábních" cvičení.

Vždycky se řehtám, když čtu podobné bláboly spatlané z neověřených vzpomínek cca 50 lidí a vydávané za vlastní zážitky.

2 0
možnosti
Foto

Je to snůška smyšlených nesmyslů okořeněná několika fakty.

1 0
možnosti

Zajímavé. Za jednoho režimu nechtěl vojáčit, za druhého šel dělat bachaře. :-P

0 0
možnosti

K nejapným poznámkám o bachaři nutno dodat, že JUDr. Milan Hulík, Ph.D., před rokem 1989 poskytoval právní pomoc řadě disidentů - Jarmile Bělíkové, Petru Cibulkovi, Petru Uhlovi, Františku Stárkovi, aktérům procesu s Plastic People a dalším. Kromě jiného se specializuje na trestní právo a oblast lidských práv.

Byl členem VONS (pro neznalé Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných).

Po roce ́89 se stal ředitelem odboru inspekce v nově založeném Úřadu na ochranu ústavy a demokracie (dnešní BIS), působil jako předseda prověrkové komise ve Sboru nápravné výchovy (dnešní Vězeňská služba) a později byl prvním náměstkem ředitele SNV. O stavu českých věznic toho věděl určitě víc, než kdokoliv jiný!

5 0
možnosti

Pane Hulíku, v blogu vzpomínáte generála Veselého, dnes už legendární postavu, na Velitelství západního vojenského okruhu zvanou Franta Vápno. Tu přezdívku si Veselý vysloužil tím, že bazíroval na bílých obrubnících chodníků podél celých kasáren, které minimálně dvakrát do roka záklaďáci natírali vápnem.

Veselý ale bazíroval na kde čem, a nejraději ze své kanceláře pozoroval dění na dvoře kasáren, která byla na protější straně silnice. Jednoho dne se nad bránou kasáren objevilo obrovské plechové monstrum s nápisem Sovětský svaz mírová hráz a pár rudých hvězd k tomu. A všichni byli spokojení. Frantu Vápno potěšila vysoká politická uvědomělost jeho zelených oveček a vojáky a jejich velitele zase fakt, že Franta Vápno už přes to monstrum na dvůr nevidí a nemůže je buzerovat.

5 1
možnosti

To vyprávěl i můj děda.:-):-)

1 1
možnosti

víceméně souhlasím, i koncem osdmdesátých let bývala vojenská cvičení koncipována stylem : NATO zaútočilo, během dvou dní došlo k zatlačení spojeneckých vojsk(varšavské smlouvy) asi tak k Plzni, třetí den se konal protiútok a během šestého, nejpozději sedmého dne měly býti naše tanky zhruba u Štrasburku. pak nastalo takzvané příměří, vyjednávání a konec cvičení

1 0
možnosti
Foto

Na tomto textu mě zaujalo, že autor je (byl) bachař. K tomu snad není třeba co dodávat.

1 2
možnosti

Mne ani ne. Ono bylo neco jineho bachar za komunistu a bachar po sametu.

2 1
možnosti
Foto

Dotaz: Jakým způsobem jste se měli dostat do Francie na cílové místo v těch tancích? Po vlastní ose? Po kolika kilometrech v tom případě jste měly měnit pásy?

Kde ty pásy měly být uskladněny? Jak měly být přepraveny na cílové místo?

Jak často byla procvičována jejich výměna? Jak dlouho tato výměna trvala?

1 0
možnosti
Foto

I55v98a66n 48M48a59r12e70k

27. 12. 2017 20:51

Mohu jen dosvědčit, že za komárů jsem odvezl po železnici množství voj.transportů, zpravidla na nějaké cvičení a nebo z něj.

O připravenosti armády k okamžitému zásahu při ohrožení republiky nebylo lze pochybovat.

Při jednom takovém návratu z voj.cvičení ze Šumavy, které se jmenovalo tuším "Vltava" ? rozhodl po zastavení v jedné stanici velitel transportu , že celé mužstvo včetně velitelů se občerství v nádražním výčepu. Souhlas na to si vyžádal u dopravní kanceláře postávajícího a pokuřujícího tam posunovače.

Celé mužstvo se v srpnovém vedru hnalo úprkem do staničního výčepu ve snaze zaujmout co nejvýhodnější místo ve frontě na občerstvení. Když zmizel poslední voják ve výčepu, uviděl jsem, jak se odjezdové návěstidlo změnilo z polohy stůj na volno .Vzápětí vyběhl z dopravní kanceláře i výpravčí a vypravil mě.

Sovětský "Sergej" zaburácel a neuvěřitelným odpichem počínal ujíždět ze stanice i se za ním naloženými tanky.

Z bufetu vyběhl velitel transportu, posunul si brigadýrku do týla a nevěřícně zíral na okolojedoucí a mizející transport.

Po sedmi kilometrech jsem byl ale mimořádně zastaven v následující stanici.

Z předchozí stanice, kde jsem zanechal opuštěný mančaft byl zanedlouho narychlo vypraven zvláštní, narychlo sehnaný motorový vůz, který celou posádku asi po půl hodině přivezl ke svému transportu.

Tehdy chtěli velitelé nebohého výpravčího po odjezdu ze stanice lynčovat, on se ale ohradil, že jim žádný souhlas k opuštění jejich vlaku nedal. Posunovač, který jim svolení dal se někam vypařil. No a mě? Na mě si netroufli, byl jsem na sovětském stroji a to mě asi zachránilo ?

Tak takových příhod jsem zažil jako mašinfíra až až, staly se ale jen mně a nemám potřebu si nic vymýšlet, ani fantazírovat. R^

1 1
možnosti
Foto

I51v48a21n 40M72a30r79e60k

27. 12. 2017 20:02

Celkem hezká báchorka p.Hulíku, nebudu meditovat nad tím, co je v ní vymyšlené a co se skutečně mohlo stát ?

Já si vojnu pamatuji trochu jinak, i když jsem ji vykonával zhruba ve stejném období jako Vy. Narukoval jsem tehdy jako strojvedoucí (v r.1969) k železničnímu vojsku v Olomouci prováděli jsme ale generální obnovu žel. tratě na Slovensku mezi stanicemi Topolčany a Bánovce n/Bebravou. Zážitků bylo "neurekom" ,ale politika pro nás byl pojem neznámý. Makali jsme jako barevní. I přesto jsem zažil to, o čem se jiným u armády mohlo jen zdát. Dnes už by mi to někdo snad ani neuvěřil. Stalo se to v historii armády poprvé a též i naposled.

Jinou věcí je, že železniční vojsko bylo po něžné zrušeno, což se zanedlouho ukázalo jako velká chyba, protože asistovalo zhusta při odstraňování různých kalamit, jako byly povodně a jiné mimořádné události.

1 1
možnosti
Foto

K té báchorce se přidávám. Mám dojem, že Lidové noviny v letech, které autor uvádí, nevycházely...

0 1
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS