Jak je důležité míti Filipa

je známá komedie  Oscara  Wilda.  Její  komičnost je založena na záměně jmen a mužů. Každý může sám posoudit, nakolik  je  současná politická situace  a „skládání“ vlády Andrejem Babišem z ANO, SPD a KSČM  podobné této komedii.

Dodejme ještě, že Oscar Wilde  je i  autorem výroku: „Nikdo si nemůže koupit dobré jméno“. To, co nyní  v  naší politice  sledujeme, je zoufalá snaha, přece jen to dobré jméno na politickém trhu sehnat. Snad  by to  jedině  bylo možné jako v socialismu  -  koupit jej  jako  tzv. „podpultovku“ – zboží sehnané  u  známého prodavače  za  protislužbu.

. Připomeňme si výrok holandského historika H. W.  van Loona citovaný Karlem Durmanem v jeho knize „Popely ještě žhavé“,  I díl (k dostání v prodejně Akademie) :  „Skoro již dvacet let křičím z plna hrdla, poučte se z dějin, nebo brzy budete v nekonečně větším marasmu než předtím. Ale úroveň kultury našich dnešních státníků je stále nižší a nižší a konečným výsledkem bude katastrofa, z níž se naše civilizace nikdy nevzpamatuje.“

V jakém komunistickém  marasmu  jsme  čtyřicet let žili, je ještě v živé paměti. Proč si tedy tento marasmus nezopakovat? Jako již dříve, např. s   pomocí  shora zmiňovaných „státníků“ – Andreje Babiše, Tomia Okamury  a Vojtěcha Filipa. Jsme-li u citátů, vzpomeňme ještě výroku izraelského politika Abba Ebana: „Dějiny nás poučují, že státy a národy se chovají rozumně, jakmile vyčerpaly všechny ostatní možnosti“. My jsme ale snad ty ostatní všechny možnosti  již vyčerpali včetně reálného socialismu , nebo ne?

Právě  příběh  předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, alias  agenta  FALMERA, nám umožní pochopit, co jsou vazby „bývalých“, kam sahají  jejich kontakty  a  jak  někdy  selhává justice, která by měla hledat spravedlnost,  ale tolikrát  ji  nenachází.

Nynější předseda KSČM  odmítá  obvinění, že za komunistického  režimu  spolupracoval  s StB a odvolává se na rozhodnutí soudu, které jej  od tohoto podezření očistilo. Skutečně, Okresní soud  v  Českých  Budějovicích vynesl   dne 21. 10. 1992 rozsudek č.j. 14 C 167/91,  kterým soud  rozhodl, že „navrhovatel JUDr. Vojtěch Filip nevěděl,  ani vědět nemohl, že je  evidován jako spolupracovník  1. správy Federálního ministerstva vnitra.“

Tento rozsudek byl vynesen v době, kdy  ještě  nebyla  ustálena judikatura ve věcech žalob na ochranu osobnosti proti MV ČR, kterými se žalobci (navrhovatelé) domáhali určení, že nebyli spolupracovníky bývalé  StB, respektive, že nevěděli, že s takovou organizací spolupracují. Pozdější  judikatura, od uvedeného rozsudku  již více než 20 let , formuluje  výrok rozsudku tak, že „se určuje, že žalobce je  evidován (neoprávněně  evidován) jako osoba uvedená v ustanovení § 2 odst.1 písm.b) zákona č.451/1991 Sb.“

Je nepochybné, že kdyby se takto  judikovalo  v  r. 1992, tak by soud nemohl vynést  shora uvedený rozsudek, který je založen na určení subjektivního vědomí žalobce, tedy skutečnosti navýsost nejisté a v daném případě, jak je i ze znění petitu  formulovaného žalobcem nebo jeho právníky zřejmé, účelově zaměřeného.

Po vynesení tohoto rozsudku byly v archivu MV ČR nalezeny další materiály, které byly dosud v režimu utajení  a  z  těch jednoznačně vyplývá, že žalovaný musel vědět, že spoluprací se „zpravodajskou službou“ spolupracuje zároveň s StB, neboť skutečnost, že  zpravodajská služba byla tvořena tzv. 1. správou SNB, byla již v době  spolupráce žalovaného notorietou.

V r. 1991, kdy žalovaný jako navrhovatel  podal žalobu proti FMV, nebyly totiž k dispozici svazky jeho  řídících  pracovníků  Lubomíra Antala a Františka Hanzalíka, které nyní  obsahuje   svazek  č.49008  s názvem „Falmer“ .

Bylo  a  je  na MV ČR jako aktivně legitimovaném  žalobci  podat  žalobu na určení, že žalovaný Vojtěch Filip  „je evidován jako osoba uvedená v ustanovení § 2 odst.1 písm. b) zákona č.451/1991 Sb.“  Touto žalobou  může  MV ČR  dosáhnout  satisfakce za spor, který  ve věci subjektivního určení, zda-li žalovaný věděl či nevěděl, nebo mohl nebo nemohl vědět, je-li  zpravodajská služba součástí SNB (StB).  Z nových materiálů  je totiž zřejmé, že to navrhovatel musel vědět, že jako spolupracovník „zpravodajské služby“ je  zároveň spolupracovníkem 1. správy FMV.

V novém řízení  se soud v důsledku  výše uvedené judikatury nebude  muset zabývat subjektivním vědomím  Vojtěcha Filipa, zda-li „věděl  nebo vědět mohl s kým vlastně spolupracuje“, neboť skutečnost, že zpravodajská služba  (1. správa FMV)  patřila  k StB, je pro soud dnes  notorietou, ale po zjištění této spolupráce, (kterou Vojtěch Filip nepopíral ani v řízení před  Okresním soudem v Českých Budějovicích), může  určit, že je právem evidován v kategorii agent zákona č. 451/1991 Sb.

MV ČR může takovou novou žalobu podat, neboť původně vynesený rozsudek na určení, že JUDr. Vojtěch Filip nevěděl ani vědět nemohl, že je evidován jako spolupracovník 1. správy Federálního ministerstva vnitra, nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené (ne bis in idem), vzhledem k tomu, že i při totožnosti účastníků je předmět žaloby jiný. Pak by na základě materiálů, které  má  MV ČR nyní k dispozici, soud nepochybně vynesl  rozsudek:

Určuje se, že  žalovaný  JUDr. Vojtěch Filip  je  evidován  jako osoba uvedená v ustanovení

 § 2 odst.1 písm.b)  zákona č.451/1991 Sb.“

MV ČR tuto žalobu nepodá, protože  agent  Falmer  je  předsedou strany, se kterou nyní premiér vyjednává  o  účasti ve vládě  a navíc je resort ministerstva vnitra  veden členem jeho strany.

Tak se i nadále  budou  daňoví poplatníci  skládat  na plat  agenta  StB, který udával  z  vlastní iniciativy,  rád  a ochotně, protože  to dělal z ideologických důvodů a poslouchat jho poučování o demokracii.  Nezbývá, než  se  dál dívat na usměvavý obličej pana poslance za KSČM, jak jej stále ukazuje v televizních debatách.