Sobota 24. října 2020, svátek má Nina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 24. října 2020 Nina

Esence Kafky

3. 04. 2018 18:11:13
Velký pátek. Je neuvěřitelné, co se všechno dá stihnout za dopoledne Velkého pátku. Celá historie mého dosavadního života.

Hned ráno jsem zapnul kanál War, spíše ze zvyku, protože tento kanál se do velikonoc opravdu nehodí. Dávali dokument o Korejské válce. Pamatuji se na ni, začala v roce 1950, kdy mi byly čtyři roky. Bylo to první vojenské střetnutí demokracií s mezinárodním komunismem.

Po dokumentu jsem vzal do ruky novou, poutavou a zajímavou knihu, kterou jsem si koupil včera na Zelený čtvrtek. Kdo ji nemá, ať si pro ni běží. Gene Deitch, americký animátor dětských filmů žijící od roku 1959 v Praze se zpovídá ze svého života s českou manželkou a z lásky k Praze. Ta dala i název jeho knize, která se jmenuje přesně tak. „Z lásky k Praze“. Jen ten kdo pamatuje léta padesátá a hlubokou dobu přednormalizační, normalizaci nevyjímaje, může ocenit, jak přesné a zároveń i milé jsou Deitchovy vzpomínky. Pohled Američana chráněného americkým pasem, který se i při této ochraně stal jedním z nás a prožíval s námi drobné i větší maléry, vyrovnával se s komunistickými absurditami a ústrky a při tom všem neztrácel humor, který nacházíme na každé stránce jeho knihy. Jejím prolistováním jsem se dostal až do současnosti a to jsem si ještě přitom stačil střihnout dokument o politických procesech v 50. letech. Ty semlely i mého otce, na kterého jsem v dětství čekal deset let. Abych se však vrátil k prehistorii toho komunistického panoptika, vzal jsem do ruky ještě jednu knihu. O ni za chvíli. Když píšu o komunismu jako o vězení a jako o panoptiku- našel jsem právě v Deitchově knize pasáž, která až neuvěřitelně popisuje to, co on sám o této době píše jako o esenci Kafky. Esenci, která se vešla do jedné pražské ulice. „Jednou za rok jsem si musel nechat obnovit povolení k pobytu a každého půl roku - po sovětské invazi 1968 každé tři měsíce - bylo třeba znovu žádat o neomezené cestovní vizum. Sehnat podpis šéfa československého Filmexportu na žádost o vizum problém nebyl, horší bylo, jak vizum fyzicky převzít na záhadné adrese v Bartolomějské ulici, tradičním ústředí tajné politické policie StB. Jednou tam ve stařičkém sklepení věznili Václava Havla, nedaleko je známá hospoda Konvikt. Tak trochu nepatřičně v této odpudivé atmosféře Bartolomějské působila přítomnost loutkového studia Jiřího Trnky v prostorách tanečního sálu, kde kdysi koncertoval i Beethoven.“ Je až neuvěřitelné, co se všechno vešlo do jedné ulice na Starém městě. Tajná komunistická policie, světoznámý Václav Havel, kouzelný český animovaný film, proslulá hospoda se slavným českým pivem a světový hudební genius. Mohl bych neuvěřitelnou pitoresknost této ulice ještě rozšířit o vlastní prožitky z ní, ale to by bylo příliš osobní a tak skončím verši Karla Kryla parafrázujícími Jiřího Wolkera: „Utichly ulice, usnuly hvězdy kolem měsíce a z města celého v pozdní ty hodiny, nezavřel očí svých dům jediný – Bartolomějská 4.“ A ta druhá kniha? Také moc zajímavá. Prehistorii komunistické esence, či spíše bolševické, popisuje anglická historička Catherine Merridaleová ve své knize: „Lenin ve vlaku“ . O cestě Lenina spolu s 36 spolucestujícími bolševickými „turisty“, cestu vedoucí ze Švýcarska přes Německo a Švédsko do Petrohradu, cestu zaplacenou německým ministerstvem zahraničí s cílem vyvolat pomocí bolševické delegace v Rusku revoluci a vyřadit tak Rusko z první světové války. Pohrajeme-li si se zeměpisem a aktualizujeme si jej, pak tato cesta končila nejen v Petrohradě, ale až na StB v Bartolomějské ulici. A jestliže si jen trochu se zeměpisem zakouzlíme, pak dokonce dnes na Hradě, prastarém sídle českých králů.

Konečně jsem stihl prolistovat ještě poslední knihu ze čtvrteční várky. Knihu nejaktuálnější a nejsmutnější, pokud se člověk legrací na Hradě nebude zabývat. Jmenuje se „Proč“ a je to sbírka komentářů a esejů českých novinářů, publicistů a historiků k našim prezidentským volbám. Kam až tedy dojel vlak ze Švýcarska? Jeho dnešními pasažéry jsou Miloš Zeman, Andrej Babiš, Tomio Okamura a nezničitelní čeští komunisté. Jiří Přibáň, právník a profesor z Cardiffu na University of Wales soudí, že „v dnešní české politice nenajdeme jiného politika, který by se tak důsledně řídil myšlenkami z Machiavelliho „Vladaře“ a bravurně zvládl politické dovednosti od rétorické přesvědčivosti přes sílu charismatu až po lstivost a schopnost měnit přátele i nepřátele, tak jak to činí Miloš Zeman“. Soudí dále, že„hlavní politická otázka v rozpadajícím se českém parlamentním režimu tak dnes spočívá v tom, do jaké míry vyjde populistické hnutí ANO vstříc extremistickým požadavkům SPD, KSČM a Hradu. Stupňování výpadů na adresu veřejnoprávních médií, policie nebo soudů, přitom ukazuje, že i nás v nejbližší budoucnosti čeká zásadní zápas o charakter politického ústavního režimu“.

Vlak tedy pomalu dojíždí. Bude lepší, když vyjede z kolejí nebo dojede? Jedno i druhé moc nadějí nedává.

Autor: Milan Hulík | úterý 3.4.2018 18:11 | karma článku: 15.39 | přečteno: 300x

Další články blogera

Milan Hulík

Kdo jej zastaví?

Miloš Zeman se nechal slyšet, že vyhladoví senát. Kdo nechá ale vyhladovět jeho, za jeho ostudy, které dělá svému státu a jeho občanům.

30.4.2019 v 13:29 | Karma článku: 29.45 | Přečteno: 828 | Diskuse

Milan Hulík

Návštěvy z historie

Bylo to koncem 50 let, kdy do socialistického Československa přišel první americký film, kterým byla filmová epopej „Vojna a mír“ podle slavného románu L.N.Tolstého.

8.4.2019 v 11:00 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 459 | Diskuse

Milan Hulík

Tres faciunt panoptikum

„V čekárně už nikdo není. Tak tomu říkám dobrý výkon“, říká každý večer v ČT sexuolog MUDr. Radim Uzel CSc.

5.4.2019 v 11:44 | Karma článku: 20.32 | Přečteno: 719 | Diskuse

Milan Hulík

Není ústav jako ústav

Jednou za hluboké normalizace jsem šel po Kampě kolem budovy s nápisem „Ústav pro studium díla Zdeňka Nejedlého“.

8.10.2018 v 10:17 | Karma článku: 22.72 | Přečteno: 691 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Ušetři mne jejich škodolibosti

Občas si vzpomenu na dobu, kdy o mém tátovi začaly kolovat takové pomluvy, že se dokonce se mnou báli někteří lidé bavit nebo mne pozdravit.

23.10.2020 v 19:10 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 155 | Diskuse

Aleš Baloun

Česká pošta: Vaši zásilku jsme doručili. Někomu jinému s jiným jménem a na jinou adresu...

...ale doručili jsme ji včas a v pořádku. Děkujeme Vám, že využíváte našich skvělých služeb! Vaše Česká pošta...

22.10.2020 v 19:01 | Karma článku: 27.34 | Přečteno: 735 | Diskuse

Monika Kopťáková

Jeden židovský a jeden český vtip

Štěstí, co je to štěstí ? Muška jenom zlatá ! Něco pro odlehčení, špatných zpráv už bylo dost. Tak co pro změnu něco veselejšího?

22.10.2020 v 18:13 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 1051 | Diskuse

David Gruber

Pandemie a naše společnost - jako oheň a voda

Společnost rozklížená, v níž příliš velká část obyvatel nectí demokratické principy a místo respektování společně přijatých oficiálních pravidel hájí jen své sobecké zájmy, nemůže náročné výzvy nikdy dobře zvládnout. Ani pandemii.

22.10.2020 v 18:06 | Karma článku: 16.15 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jan Vargulič

Štěstí

Bývaly doby (před rokem dvěma), kdy jsme mohli domácí štěstí rozhazovat kolem sebe plnými hrstmi a ještě dost zbylo. V koupelně totiž měl své stálé sídlo pavouček a pak přibyl ještě jeden. Teď už - možná s nástupem Covid krize -

22.10.2020 v 14:10 | Karma článku: 8.17 | Přečteno: 85 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1246

Z důvodu věznění otce vyučený zedník, absolvent stavební průmyslovky, advokát, aktivní již za bývalého režimu jako obhájce politicky pronásledovaných osob, člen VONS a humanitárních organizací, publicista, novinář a historik. Více na www.milanhulik.cz

Najdete na iDNES.cz