Sobota 24. října 2020, svátek má Nina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 24. října 2020 Nina

Agent A 234

13. 06. 2018 12:34:00
Pro agenty zpravodajských služeb se s oblibou používá označení číselnými kódy. Všichni známe agenta Jejího Veličenstva 007 Jamese Bonda.

Největším agentem čsl. předválečné zpravodajské služby byl agent A 54 Paul Thümmel, rezident abwehru v Praze a spolupracovník „Tří králů“ (Balabána, Mašína a Morávka ), hrdinů protinacistického odboje. Nyní se k překvapení všech objevil agent A 234 s krycím názvem Zemičok, kterým není nikdo jiný než prezident ČR Miloš Zeman. Důvody, které vedly k jeho odkrytí ruskou tajnou službou FSB jsou podle odborníků několikeré. Je to především důvod propagační; jak je zřejmé z výzvy Marie Zacharovové, mluvčí ruského ministerstva zahraničí, aby se Západ konečně přiznal k lživému obvinění Ruska, že se pokusilo zavraždit ex agenta Skripala a jeho dceru, když s přiznáním přišel i prezident země NATO Zeman. Dalším důvodem je skutečnost, že Zeman je už lidově řečeno jako proruský agent stejně profláknutý a jeho další utajování jako agenta legála nemá smysl. Větší význam má nyní jeho propagační využití proti EU a NATO.

Zeman samozřejmě nebyl agentem typu Jamese Bonda, je tvz. agentem vlivovým, který nevyšpionovává nějaké tajnosti, aby je předal Rusům, ale využívá svého vlivu, své obliby u poloviny národa, jak ukázaly poslední volby, ve prospěch ruské propagandy. Historie zná řadu takových vlivových agentů, stačí vzpomenout Harry Hopkinse, poradce prezidenta F. D. Roosevelta nebo, když zůstaneme u tohoto prezidenta, jeho velvyslance v Londýně Josepha Kennedyho, otce pozdějšího prezidenta J. F. Kennedyho. Velvyslanec Kennedy se choval na svém postu v Londýně tak poraženecky a servilně vůči Hitlerovi, že Winston Churchill musel Roosevelta požádat o jeho odvolání. Snad „největším“ agentem tohoto druhu byl americký velvyslanec v SSSR Joseph E. Davies, který sedával v prvních řadách Okťabrského sálu v Domě odborů, kde v třicátých letech probíhaly tzv. „Moskevské procesy“, aby pak tvrdil, že jako advokát pozná, kdy obžalovaný mluví pravdu a kdy ne. Samozřejmě vždy poznal, že sebezničující přiznání Zinověva, Kameněva a desítek dalších obžalovaných v následujících třech procesech, byly pravdivé. Takto informoval svého prezidenta a svět. Jenže kde se u Zemana, který si prožil komunistický režim, srpen 1968, normalizaci, a který po listopadu 1989 vystupoval a dosud se snaží vystupovat jako demokratický politik, vzal jeho vazalský vztah k Rusku a Putinovi? Nezbývá, než se obrátit k Sigmundu Freudovi. Ten odhalil, jak zážitky z dětství uložené v podvědomí ovlivňují člověka po celý jeho život. Freud poznal nakrátko i totalitu. Když Gestapo dovolilo po obsazení Rakouska Hitlerem odjet Freudovi do Anglie, chtělo po něm písemné potvrzení, že se k němu chovalo slušně. Freud jim vyhověl, dokonce iniciativně na potvrzení připsal, že může každému Gestapo vřele doporučit. (To ještě nevěděl, že tři jeho starší sestry, které v Rakousku zůstaly, se stanou obětmi holocaustu).

Ti, kdo četli můj otevřený dopis Milošovi, mému kolínskému spolurodáku, vědí, že klíč k odhalení jeho vztahu k Putinově autoritativnímu režimu a vůbec k jeho osobnosti, je ve vztahu s jeho matkou. Již v dětství to byl zápas dvou osobností, malý Miloš ji obdivoval, ale také se snažil proti ní prosadit. Je známo, že profese rodiče hraje svoji roli při formování osobnosti dítěte, i to, že učitelství zanechává stopy na učiteli samotném, který se mnohdy k ostatním v „civilním“ životě chová jako učitel. Střet dvou silných osobností, syna a matky, musel v tomto případě syna poznamenat. Již nadále bude muset všem ostatním dokazovat sílu své osobnosti, svoji inteligenci a svoji duchovní převahu. A takovou matkou se mu v budoucnu stane každý politický protivník, každý novinář a každý, kdo se nepokloní jeho majestátu. Běda těm, kteří to neudělají, třikráte běda těm, kteří mu připraví nějakou prohru nebo nepříjemnost, nebo se jen nachomýtnou kolem nich. Protože Miloš Zeman neodpouští! Přidáme-li Milošovu vášeň pro urážky, napadání, neobjektivní kritiku a zesměšňování jiných, pak pochopíme mnohé, co se nám dosud zdálo nepochopitelné. Ale může nám jeho dětství a dospívání s oním zápasem s matkou vysvětlit jeho vazalské chování k Rusku a přímo k Putinovi? Může a nemůže. Miloš Zeman se smíří s autoritou nebo dokonce s „nadřízeným“, pokud s ním jedná jako rovný s rovným a touto „rovností“ ho postaví na piedestal mocných. Tím se ale nevysvětlí jeho konkrétní vazalský vztah ke Kremlu, naposledy projevený aférou s novičokem. Tento motiv je podobný motivu – důvodu obdobného vztahu k Moskvě u jeho předchůdce na Hradě. Západ totiž oba nepřijal díky jejich povahovým vlastnostem. Svědčí o tom prakticky nulový počet jejich státních návštěv na Západě. Soukromé cesty, cesty na pozvání různých universit nebo organizací se samozřejmě nepočítají. Ani jednomu se nepodařilo dostat do Bílého domu a avizovaná návštěva Miloše Zemana na březen tohoto roku skončila ostudou. Trump se nenamáhal aspoň formálně pogratulovat Zemanovi, českému Trumpovi, jak se sám označil, k jeho znovuzvolení prezidentem. Poté, co z kapes daňových poplatníků byla marně vyhozena jistě nemalá suma na zaplacení lobbistické firmy v USA, která měla návštěvu Zemana v Bílém domě zajistit, hradní propaganda kolem Zemanovy státní návštěvy v USA usnula. O to „významnější“ jsou setkání Zemana s druhým nejmocnějším mužem planety Putinem . U jeho předchůdce chlouba s popularitou v zemích bývalého SSSR nebyla až groteskních forem. Kdo chtěl za jeho prezidentování navštívit lánský zámecký park, musel od pokladny do parku projít úzkým pavilonem s vysokými skleněnými vitrínami s vystavenými dary, které Václav Klaus posbíral při svých státních návštěvách v zemích bývalého SSSR. Kroje, zdobené kožené kabáty opatřené nákladnými výšivkami a další honosné obřadné oděvy svědčily o významu, jaký Azerbajdžán, Tadžikistán , Kazachstán a další asijské republiky přikládaly státní návštěvě českého prezidenta Václava Klause. Co si ale vozí z návštěv Ruska a Číny Miloš Zeman? Jídelní hůlky a matrjošky?

Není zřejmě náhodou, že Klaus je pro vystoupení z EU (obávám se jako předstupeň před vystoupením z NATO) a Miloš sice horuje pro EU, ale i pro obecné referendum. Co za tím skrývá mu nemusí napovědět ani Okamura. Co by více mohl uvítat Putin se svou strategií: „Rozděl a panuj“, si můžeme lehce představit. Nejdříve obrátil svůj pohled na Kreml z uražené ješitnosti Václav Klaus. Stalo se mu něco podobného, co potkalo prezidenta Edvarda Beneše. Západní přátelé selhali a ruku mu podal z Kremlu nový ochránce Stalin. A Beneš mu uvěřil. Zatímco u Klause jistě nehrály roli peníze, o nedostatku inteligence nemluvě, pak již zbývá jen ta ješitnost a absence západní adorace k jeho majestátu. Zemana peníze a majetek nezajímají, víme to již od kmotra Mrázka, který dal Zemanovi přízvisko „Mlha“, a který věděl, že Zeman se nedá koupit. Ale na něco přece jen Zeman peníze potřeboval. Ví o tom jistě svoje ruská spojka Nejedlý a důkazem je fakt, že Zemanův volební fond při prvních prezidentských volbách nebyl transparentní, ale transformační, jak o tom svědčí např. skutečnost, že Zeman nikdy nepřiznal , kdo mu dal těch prvních 8 milionů, které se na jeho fondu objevily, ačkoliv mu to zákon přikazoval. Podal jsem tehdy na něj žalobu na neplatnost zvolení, abych na ten fakt upozornil s vědomím, že moje žaloba bude zamítnuta, protože jsem k jejímu podání neměl aktivní politickou legitimaci. V případě druhých voleb Zeman již podmínku transparentnosti volebního fondu a sdělení jmen dárců „splnil“. Největší část finančních prostředků mu věnoval spolek jeho přátel, který se prezentoval na tisících bilboardech, protože Zeman volební kampaň přece nevedl. Jen nikdo neví, kde je vzal tento spolek. Pátrání po tom skončilo někde ve Starém Kolíně u jisté neexistující firmy. Proč Klaus a Zeman navázali na někdejší SČSP (Svaz československo-sovětského přátelství) , nevíme. Abych to zjistil, vzal jsem si na pomoc Psychologický slovník. Disociální poruchu osobnosti (dissocial personality disorder) charakterizuje nerovnováha mezi chováním a společenskými normami spolu s nezájmem o city druhých, trvalý postoj nezodpovědnosti a bezohlednosti vůči společenským normám, pravidlům a závazkům, neschopnost poučit se ze zkušeností, výrazná tendence ke svádění viny na druhé a nalézání výmluv pro své chování. Tato porucha může být kombinována s poruchou histriónskou (histrionic personality disorder), která se projevuje mimo jiné sebedramatizací, teatrálností, snahou být středem pozornosti, egocentričností, touhou po ocenění nebo manipulací s jinými pro dosažení vlastních cílů. Když k tomu přidáme, co napsal exministr a exvelvyslanec Luboš Dobrovský na adresu Babiše, totiž , že „nemůže převzít Cenu Bezpečnostní rady státu z rukou někoho, kdo svými útoky na právní podstatu českého státu jeho bezpečnost oslabuje“ a dojdeme k Okamurovi, soudně uznanému Pitomiovi, jehož porucha osobnosti se vymyká celému Psychologickému slovníku, zjišťujeme, že nám povládnou silně narušené osobnosti, agent a komunisti. Ještě, že ministryně Ing. Šlechtová, je se svým Rambohafíkem na odchodu.

Autor: Milan Hulík | středa 13.6.2018 12:34 | karma článku: 18.69 | přečteno: 618x

Další články blogera

Milan Hulík

Kdo jej zastaví?

Miloš Zeman se nechal slyšet, že vyhladoví senát. Kdo nechá ale vyhladovět jeho, za jeho ostudy, které dělá svému státu a jeho občanům.

30.4.2019 v 13:29 | Karma článku: 29.45 | Přečteno: 828 | Diskuse

Milan Hulík

Návštěvy z historie

Bylo to koncem 50 let, kdy do socialistického Československa přišel první americký film, kterým byla filmová epopej „Vojna a mír“ podle slavného románu L.N.Tolstého.

8.4.2019 v 11:00 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 459 | Diskuse

Milan Hulík

Tres faciunt panoptikum

„V čekárně už nikdo není. Tak tomu říkám dobrý výkon“, říká každý večer v ČT sexuolog MUDr. Radim Uzel CSc.

5.4.2019 v 11:44 | Karma článku: 20.32 | Přečteno: 719 | Diskuse

Milan Hulík

Není ústav jako ústav

Jednou za hluboké normalizace jsem šel po Kampě kolem budovy s nápisem „Ústav pro studium díla Zdeňka Nejedlého“.

8.10.2018 v 10:17 | Karma článku: 22.72 | Přečteno: 691 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Libor Žůrek

Blesk uhodil do Prymuly

Ministr Prymula udělal chybu, a byl přistižen. Nicméně kromě informace o ministrově faux pas se objevila informace o dosud nejvyšším počtu testů za 24 hodin.

23.10.2020 v 23:48 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 211 | Diskuse

Zdeněk Koudelka

Selhávání Ústavního soudu

Dne 20. 10. 2020 zastavil Ústavní soud řízení o návrhu skupiny poslanců a skupiny senátorů ve věci povinné maturity z matematiky, který byl podán 17. 7. 2017, Pl.ÚS 16/17.

23.10.2020 v 20:34 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 220 | Diskuse

Lubomír Sedlák

Neměli bez Miloše Vystrčila ostatní nejvyšší ústavní činitelé schůzku u Zemana bojkotovat?

Ano, kladu si otázku, zda by se bývalo neslušelo, aby premiér, předseda Poslanecké sněmovny a tři příslušní ministři, pozvaní 29. září do Lán na diskusi o zahraniční politice České republiky, projevili s hlavou Senátu solidárnost.

23.10.2020 v 19:32 | Karma článku: 11.08 | Přečteno: 255 | Diskuse

Vilém Barák

Chcete na úřadě podat žádost? Podejte si žádost na povolení vstupu

Pokud se někdo štítí práce s veřejností, nemá pracovat na úřadě. Ať jde na pole nebo do lesa. Nebude žít ve stresu, že od těch „špinavců prolezlých chorobami“, kterým se kdoví proč říká klienti, chytne čínskou smrt nebo žloutenku.

23.10.2020 v 19:22 | Karma článku: 9.35 | Přečteno: 234 | Diskuse

Karel Trčálek

Štvanice na Prymulu skončila úspěšně, její strůjci si mohou spokojeně mnout ruce

Kdopak asi dal žumpě z Blesku echo, aby se potloukala večer kolem Vyšehradské kapituly? Prymulova chyba, neměl se zákazem nočního vycházení tak dlouho otálet, teď aby si zase obnovil živnosťák...

23.10.2020 v 18:45 | Karma článku: 24.29 | Přečteno: 778 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1246

Z důvodu věznění otce vyučený zedník, absolvent stavební průmyslovky, advokát, aktivní již za bývalého režimu jako obhájce politicky pronásledovaných osob, člen VONS a humanitárních organizací, publicista, novinář a historik. Více na www.milanhulik.cz

Najdete na iDNES.cz