Agent A 234

Pro agenty  zpravodajských  služeb  se  s oblibou používá označení číselnými kódy. Všichni známe agenta Jejího Veličenstva  007 Jamese Bonda.

Největším agentem čsl. předválečné zpravodajské služby byl agent A 54 Paul Thümmel, rezident abwehru v  Praze a spolupracovník  „Tří králů“ (Balabána, Mašína a Morávka ), hrdinů protinacistického odboje. Nyní se k  překvapení  všech  objevil  agent  A 234 s krycím názvem  Zemičok, kterým není nikdo jiný než prezident ČR   Miloš Zeman. Důvody, které  vedly  k  jeho odkrytí  ruskou  tajnou službou FSB  jsou  podle odborníků několikeré. Je to především důvod propagační; jak je zřejmé z  výzvy  Marie Zacharovové, mluvčí ruského ministerstva zahraničí, aby se Západ konečně  přiznal k lživému obvinění Ruska, že se pokusilo zavraždit ex agenta  Skripala a jeho dceru,  když s přiznáním přišel i prezident země NATO Zeman. Dalším důvodem  je skutečnost, že Zeman je už lidově řečeno  jako  proruský  agent  stejně profláknutý  a  jeho další utajování jako agenta legála  nemá smysl. Větší  význam  má  nyní  jeho propagační využití  proti   EU  a  NATO.  

Zeman samozřejmě nebyl agentem typu Jamese Bonda, je  tvz. agentem  vlivovým, který  nevyšpionovává  nějaké tajnosti, aby je předal Rusům, ale využívá  svého vlivu, své obliby u poloviny národa, jak ukázaly poslední volby, ve prospěch ruské propagandy. Historie zná řadu takových  vlivových agentů, stačí vzpomenout Harry Hopkinse, poradce prezidenta F. D. Roosevelta nebo, když zůstaneme u tohoto prezidenta, jeho velvyslance  v Londýně  Josepha Kennedyho, otce pozdějšího prezidenta J. F. Kennedyho.  Velvyslanec   Kennedy  se choval na svém postu v Londýně tak poraženecky a  servilně  vůči Hitlerovi, že Winston Churchill musel Roosevelta požádat o jeho odvolání. Snad „největším“ agentem tohoto druhu byl americký velvyslanec  v SSSR Joseph  E. Davies, který sedával v prvních řadách Okťabrského sálu v Domě odborů, kde  v třicátých letech  probíhaly tzv. „Moskevské procesy“, aby pak tvrdil, že jako advokát pozná, kdy obžalovaný mluví pravdu a kdy ne. Samozřejmě vždy poznal, že sebezničující přiznání Zinověva, Kameněva a desítek dalších   obžalovaných  v následujících třech procesech,  byly pravdivé. Takto informoval  svého prezidenta a svět.  Jenže kde se u Zemana, který si prožil komunistický režim, srpen 1968, normalizaci,  a který po listopadu 1989 vystupoval  a  dosud se snaží vystupovat jako demokratický politik, vzal jeho vazalský vztah k Rusku a  Putinovi?  Nezbývá,  než se obrátit k  Sigmundu Freudovi. Ten  odhalil,  jak zážitky z dětství  uložené v podvědomí ovlivňují člověka po celý jeho život. Freud  poznal  nakrátko  i totalitu. Když Gestapo dovolilo po obsazení Rakouska Hitlerem  odjet  Freudovi do Anglie, chtělo po něm písemné potvrzení, že se k němu chovalo slušně. Freud jim vyhověl, dokonce iniciativně  na potvrzení  připsal, že může každému Gestapo vřele doporučit. (To ještě nevěděl, že tři jeho starší sestry, které  v  Rakousku  zůstaly,  se  stanou  obětmi holocaustu).

           Ti, kdo četli můj otevřený  dopis Milošovi, mému kolínskému spolurodáku, vědí, že klíč k odhalení jeho vztahu k Putinově  autoritativnímu  režimu  a vůbec k jeho osobnosti, je ve vztahu s jeho matkou. Již v dětství to byl zápas dvou osobností, malý Miloš ji obdivoval, ale  také  se snažil proti ní prosadit.  Je známo, že profese rodiče   hraje  svoji  roli při formování  osobnosti  dítěte, i to, že učitelství  zanechává stopy na učiteli samotném, který se mnohdy k ostatním  v „civilním“ životě chová jako učitel. Střet dvou silných osobností, syna  a  matky,  musel  v tomto případě syna poznamenat. Již  nadále  bude  muset všem ostatním dokazovat sílu své osobnosti, svoji  inteligenci  a  svoji duchovní převahu. A  takovou  matkou  se  mu  v budoucnu stane každý politický protivník, každý novinář a každý, kdo se nepokloní jeho majestátu. Běda těm, kteří to neudělají, třikráte běda těm, kteří mu připraví nějakou prohru nebo nepříjemnost, nebo se jen nachomýtnou kolem nich. Protože Miloš Zeman  neodpouští! Přidáme-li  Milošovu vášeň pro urážky, napadání, neobjektivní  kritiku a zesměšňování jiných, pak pochopíme mnohé, co se nám dosud zdálo nepochopitelné. Ale může nám jeho dětství a dospívání  s oním  zápasem s matkou vysvětlit  jeho vazalské chování k Rusku a přímo k Putinovi? Může a nemůže. Miloš Zeman se smíří s autoritou nebo dokonce s „nadřízeným“, pokud  s ním jedná jako rovný s rovným a touto „rovností“  ho postaví na piedestal  mocných. Tím se ale nevysvětlí jeho konkrétní vazalský  vztah  ke  Kremlu, naposledy projevený aférou s  novičokem. Tento motiv je podobný motivu – důvodu obdobného   vztahu  k  Moskvě  u  jeho předchůdce na Hradě. Západ  totiž oba  nepřijal  díky jejich povahovým  vlastnostem.   Svědčí o tom prakticky  nulový  počet  jejich  státních  návštěv na Západě. Soukromé cesty, cesty na pozvání různých universit nebo organizací se samozřejmě nepočítají. Ani jednomu se nepodařilo dostat do Bílého domu a avizovaná návštěva Miloše Zemana na březen tohoto roku skončila ostudou. Trump  se  nenamáhal aspoň formálně pogratulovat Zemanovi, českému Trumpovi, jak se sám označil,  k  jeho znovuzvolení prezidentem. Poté, co z kapes daňových poplatníků byla marně  vyhozena   jistě nemalá suma na  zaplacení  lobbistické firmy v USA, která měla  návštěvu  Zemana v Bílém domě zajistit, hradní propaganda kolem Zemanovy státní návštěvy v USA usnula. O to „významnější“  jsou  setkání Zemana s druhým nejmocnějším mužem planety Putinem . U jeho předchůdce chlouba s popularitou v zemích bývalého SSSR nebyla až groteskních forem. Kdo chtěl za jeho prezidentování navštívit lánský zámecký park, musel od pokladny do parku projít úzkým pavilonem  s vysokými  skleněnými  vitrínami  s vystavenými dary, které Václav Klaus posbíral při svých státních návštěvách v zemích bývalého SSSR. Kroje, zdobené kožené  kabáty  opatřené nákladnými výšivkami a  další  honosné obřadné oděvy svědčily o významu, jaký Azerbajdžán, Tadžikistán , Kazachstán  a další  asijské  republiky přikládaly státní návštěvě českého prezidenta Václava Klause. Co si ale vozí z návštěv Ruska a Číny Miloš  Zeman? Jídelní  hůlky a matrjošky?

Není zřejmě náhodou, že Klaus je pro vystoupení z EU (obávám se jako předstupeň před vystoupením z NATO) a Miloš sice horuje pro EU, ale i pro obecné referendum. Co za tím  skrývá mu  nemusí  napovědět ani Okamura. Co by více mohl uvítat Putin  se svou strategií: „Rozděl a panuj“, si můžeme lehce představit.  Nejdříve obrátil svůj pohled na Kreml z uražené ješitnosti Václav Klaus. Stalo se mu něco podobného, co potkalo prezidenta Edvarda Beneše. Západní  přátelé  selhali a ruku mu podal z Kremlu nový ochránce Stalin. A Beneš mu uvěřil. Zatímco u Klause jistě nehrály roli peníze, o nedostatku inteligence nemluvě, pak již zbývá jen ta ješitnost a absence západní  adorace k  jeho majestátu. Zemana peníze a majetek nezajímají, víme to již od  kmotra  Mrázka, který dal Zemanovi přízvisko „Mlha“,  a který věděl, že  Zeman se nedá koupit.  Ale na něco  přece jen  Zeman peníze  potřeboval. Ví o tom jistě svoje ruská spojka Nejedlý a důkazem je fakt, že Zemanův volební fond  při prvních  prezidentských volbách nebyl transparentní, ale transformační, jak o tom svědčí např. skutečnost, že  Zeman nikdy nepřiznal , kdo mu dal těch prvních 8 milionů, které se na jeho fondu objevily,  ačkoliv mu to zákon přikazoval.  Podal jsem tehdy  na něj žalobu  na neplatnost zvolení, abych na ten fakt upozornil  s vědomím, že moje žaloba bude zamítnuta, protože jsem k jejímu podání neměl aktivní politickou legitimaci. V případě druhých  voleb  Zeman již podmínku  transparentnosti  volebního fondu  a  sdělení jmen dárců „splnil“. Největší část finančních prostředků mu věnoval spolek jeho přátel, který se prezentoval na tisících  bilboardech, protože  Zeman  volební kampaň přece nevedl. Jen nikdo neví, kde je vzal tento spolek. Pátrání po tom skončilo někde ve Starém Kolíně u jisté neexistující firmy. Proč Klaus a  Zeman  navázali na někdejší SČSP  (Svaz československo-sovětského  přátelství) , nevíme. Abych to zjistil, vzal jsem si na pomoc Psychologický slovník. Disociální poruchu osobnosti  (dissocial personality disorder) charakterizuje nerovnováha mezi chováním a společenskými normami spolu s nezájmem o city  druhých, trvalý postoj nezodpovědnosti a bezohlednosti  vůči společenským normám, pravidlům a závazkům, neschopnost  poučit se ze zkušeností, výrazná tendence   ke svádění viny na druhé a nalézání výmluv pro své chování. Tato porucha může být kombinována s poruchou histriónskou (histrionic personality disorder), která se projevuje mimo jiné sebedramatizací, teatrálností, snahou být středem pozornosti, egocentričností, touhou po ocenění nebo manipulací s jinými pro dosažení vlastních cílů. Když k tomu přidáme, co napsal exministr a exvelvyslanec  Luboš Dobrovský na adresu Babiše, totiž , že „nemůže převzít Cenu Bezpečnostní rady státu z rukou někoho, kdo svými  útoky na právní podstatu českého státu jeho bezpečnost oslabuje“ a dojdeme k  Okamurovi, soudně uznanému Pitomiovi, jehož porucha osobnosti  se vymyká celému Psychologickému  slovníku, zjišťujeme, že nám  povládnou  silně narušené osobnosti, agent a komunisti.  Ještě, že ministryně Ing. Šlechtová, je se svým Rambohafíkem  na odchodu.