Sobota 24. října 2020, svátek má Nina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 24. října 2020 Nina

Sherwood

13. 09. 2018 14:25:46
Mám advokátní kancelář na rohu Bolzanovy a Opletalovy ulice. Na strategickém místě mezi nádražím Hlavním a Masarykovým.

Nádraží a jejich okolí jsou ve velkých městech vždy územím, pro které můžeme použít nyní moderní název no - go zóna; obě blízká nádraží jsou velkým železničním uzlem a z jednoho nádraží na druhé proudí cestující po jedné z nejfrekventovanějších pěších tras i proto, že Václavák je nedaleko a stanice tramvají Hlavní nádraží je tedy ve středu města. Když jsem na toto strategické místo přišel v roce 1976 jako advokátní koncipient do Advokátní kanceláře č. 9 v rohovém domě č. 1 ke svému školiteli JUDr. Vladislavu Cilínkovi, byl „traffic jam „ v této lokalitě menší. Bolzanovou ulicí tehdy ještě nejezdila tramvaj (ta projížděla Hybernskou ulicí kolem Bulhara nahoru na Žižkov), takže v ní ani nebyla tramvajová zastávka. S výjimkou přechodu na rohu z parku přes kraj Bolzanky do Opletalovy ulice, to byla tehdy tichá ulice s několika parkujícími auty. Bolzanka s Opletalovou ulicí ohraničují velký park (Vrchlického sady), jinak nazývaný Sherwoodský les, kam není radno v noci chodit. Za více než 40 let, co na jeho okraji pobývám, jsem v něm zažil řadu dobrodružství, o kterých někdy jindy. Nebyly tak poklidné a hezké, jako první rande arcivévody Ferdinanda D ́Este s hraběnkou Žofií Chotkovou v tomto parku, na které pozdější následník trůnu přijel rychlíkem z Benešova. O jednom dobrodružství se však musím zmínit. Vyrazil jsem z kanceláře před půlnocí, abych stihl poslední metro a když jsem v parku míjel dva muže romské národnosti, pípla mě SMS. Rychle jsem vytáhl mobil a když se Nokie rozsvítila, vrhl se na mně jeden z obou mužů, aby se jej zmocnil. Po několika vzájemných úderech jsem získal čas k vytažení mého legálního revolveru zn. Smith and Wesson, jehož pět komor bylo nabito se stupňujícím se odstrašujícím účinkem. V první byl jen slepý náboj, v druhé plynový, třetí byl brokový a teprve další dva byly ostré. K noční bezpečnostní výbavě patřila i píšťalka na krku. Výstřel do vzduchu přiměl novodobého snědého Robina Hooda odskočit a píšťalka přivolala policejní hlídku parkující v Opletalově ulici. U soudu pak bratři Tancošové vypověděli, že mě jen slušně požádali o připálení cigarety, když jsem se na oba vrhnul a začal je mlátit. V rozsudku pak byla uvedena kouzelná věta: „Této výpovědi obžalovaných soud neuvěřil, neboť obžalovaní již byli sedmkrát odsouzeni, zatímco JUDr. Hulík ani jednou.“ Oblíbeným štaflem povětrných žen je v noci právě refýž tramvajové zastávky, kde se často večer objevují i slovenské dívky s nabídkou: „Chcete sex ? Som hladná“. Naštěstí pizzerie „Rustica“ je za rohem. Co by tomu asi dnes říkal hlasatel česko-německé vzájemnosti profesor filosofie, matematiky a teologie Bernard Bolzano (1781-1848), jehož mimo jiné i eros pedagogicus přivedl k univerzitní dráze? Někdy se v sherwoodském lese odehrávají úplné policejní manévry, avšak Robina Hooda se nepodařilo vytlačit. Je to s ním stejné jako s Jamesem Bondem, v jeho postavě se neustále střídají noví představitelé. Aspoň Praha nemusí závidět New Yorku, Vrchlického sady jsou pražským Central Parkem. V noci nebezpečným, ve dne bezpečným.

Nyní na jeho okraji, hned vedle památkově chráněného art-decovému stánku naproti našemu domu, vztyčila svůj volební stan ČSSD. Je pravda, že k Sherwoodu se hodí jedno z jejích volebních hesel: Prosazujeme „Posílení činnosti Městské policie a policie ČR“. Tak se těším, jak po volbách bude v noci Sherwoodem procházet pendreky a pistolí ozbrojená hlídka ČSSD Hamáček a Zimola. Pamětníci si jistě vzpomenou na pomocnou stráž VB. To byli pitomci k pohledání. Jen přijdou o Robinův hlas. Není nad diskusi s věrozvěsty těch jedině pravých politických stran, kteří se zase nyní objevují jako houby po dešti. Se svými letáky a propagačním materiálem sekundují otřepaným slabomyslným volebním heslům, typu: „Vice zeleně, méně betonu.“ Nejvíce mě ale nadzvedlo volání ČSSD po upevnění práva a posílení činnosti nejen policie, ale i soudů. To tvrdí strana, která ani po pravomocném rozsudku nezaplatila dědicům JUDr. Zdeňka Altnera finanční plnění uložené soudem. Ve svém dovolání uvedla, že je garantem demokracie v této zemi, a že v případě zaplacení částky 337 milionů by byla ohrožena její existence a tím i demokracie v této zemi. Šel jsem se na to ke stanu zeptat hlasatelů nastávajícího volebního vítězství oranžové strany. Nic mi k tomu neřekli, to prý na instruktáži neprobírali. Představil jsem se, vysvětlil jsem, že jsem zastupoval doktora Altnera, že jsem sám na zaplacení částky finančně zainteresován a že jejich upevňování právního státu je pokrytecké, stejně jako další volební heslo, že se postarají o úpravu okolí nádraží včetně Sherwoodu. Poradil jsem jim, ať začnou odstraněním sochy „věčného bratrství“ – sochy objímajícího se rudoarmějce a komunistického partyzána, kterou komunisté postavili v parku rok před sametovým převratem. Když tehdy začali s podstavcem, myslel jsem, že tam bude stát Bernard Bolzano a proto jsem se na to zeptal jednoho z dělníků, jaký pomník tam bude stát. „Co já vím“, odpověděl, „asi nějakej bolševik“; když se ukázalo, že měl pravdu, tak mě to udivilo, protože jsem soudruhy nahoře pokládal za prozíravější, když i oni poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, jak mi při výslechu v Parlamentní vyšetřovací komisi v roce 1990 prozradil Milouš Jakeš. Požádal jsem oranžové propagátory, aby vyřídili Hamáčkovi a Zimolovi , aby zaplatili bezodkladně dědicům JUDr. Altnera, a že si úpravy parku a okolí nádraží pak zařídím sám ze svého honoráře. Také jsem jim po nich poslal advokátní vizitku, kdyby potřebovali obhájce. Náklady obhajoby bych si strhnul z platby ČSSD. Doufám tedy, že to pro ČSSD všechno dobře dopadne. To by si přál jistě i můj dědeček, od 14 let sklářský pomocník a potom mistr sklář v Kamenickém Šenově, starý sociální demokrat, který pro slibovaný vyšší příspěvek v nezaměstnanosti přestoupil po vzniku KSČ z ČSSD k ní, aby se zakrátko vrátil do ČSSD, když zjistil, že mu komunisté lhali. Do konce svého života mě nepřestával varovat – nikdy komunistům nevěř!

Autor: Milan Hulík | čtvrtek 13.9.2018 14:25 | karma článku: 31.02 | přečteno: 1223x

Další články blogera

Milan Hulík

Kdo jej zastaví?

Miloš Zeman se nechal slyšet, že vyhladoví senát. Kdo nechá ale vyhladovět jeho, za jeho ostudy, které dělá svému státu a jeho občanům.

30.4.2019 v 13:29 | Karma článku: 29.45 | Přečteno: 828 | Diskuse

Milan Hulík

Návštěvy z historie

Bylo to koncem 50 let, kdy do socialistického Československa přišel první americký film, kterým byla filmová epopej „Vojna a mír“ podle slavného románu L.N.Tolstého.

8.4.2019 v 11:00 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 459 | Diskuse

Milan Hulík

Tres faciunt panoptikum

„V čekárně už nikdo není. Tak tomu říkám dobrý výkon“, říká každý večer v ČT sexuolog MUDr. Radim Uzel CSc.

5.4.2019 v 11:44 | Karma článku: 20.32 | Přečteno: 719 | Diskuse

Milan Hulík

Není ústav jako ústav

Jednou za hluboké normalizace jsem šel po Kampě kolem budovy s nápisem „Ústav pro studium díla Zdeňka Nejedlého“.

8.10.2018 v 10:17 | Karma článku: 22.72 | Přečteno: 691 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Ušetři mne jejich škodolibosti

Občas si vzpomenu na dobu, kdy o mém tátovi začaly kolovat takové pomluvy, že se dokonce se mnou báli někteří lidé bavit nebo mne pozdravit.

23.10.2020 v 19:10 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 155 | Diskuse

Aleš Baloun

Česká pošta: Vaši zásilku jsme doručili. Někomu jinému s jiným jménem a na jinou adresu...

...ale doručili jsme ji včas a v pořádku. Děkujeme Vám, že využíváte našich skvělých služeb! Vaše Česká pošta...

22.10.2020 v 19:01 | Karma článku: 27.34 | Přečteno: 735 | Diskuse

Monika Kopťáková

Jeden židovský a jeden český vtip

Štěstí, co je to štěstí ? Muška jenom zlatá ! Něco pro odlehčení, špatných zpráv už bylo dost. Tak co pro změnu něco veselejšího?

22.10.2020 v 18:13 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 1051 | Diskuse

David Gruber

Pandemie a naše společnost - jako oheň a voda

Společnost rozklížená, v níž příliš velká část obyvatel nectí demokratické principy a místo respektování společně přijatých oficiálních pravidel hájí jen své sobecké zájmy, nemůže náročné výzvy nikdy dobře zvládnout. Ani pandemii.

22.10.2020 v 18:06 | Karma článku: 16.15 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jan Vargulič

Štěstí

Bývaly doby (před rokem dvěma), kdy jsme mohli domácí štěstí rozhazovat kolem sebe plnými hrstmi a ještě dost zbylo. V koupelně totiž měl své stálé sídlo pavouček a pak přibyl ještě jeden. Teď už - možná s nástupem Covid krize -

22.10.2020 v 14:10 | Karma článku: 8.17 | Přečteno: 85 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1246

Z důvodu věznění otce vyučený zedník, absolvent stavební průmyslovky, advokát, aktivní již za bývalého režimu jako obhájce politicky pronásledovaných osob, člen VONS a humanitárních organizací, publicista, novinář a historik. Více na www.milanhulik.cz

Najdete na iDNES.cz