Není Japonec jako Japonec

O Japoncích toho moc nevíme, spíše o Japonkách. Vždyť podle japonského rčení, kdyby lidstvo bylo stromem, byla by Japonka jeho květem.

Starší generace si pamatují herce a televizního moderátora, spisovatele a novináře Karla Pecha, který v šedesátých letech uvedl v TV několik zajímavých cestopisných seriálů, mimo jiné i o Japonsku, V seriálu  „Tajemství země Nippon“,  jej v 18 dílech provázela japonská dívka  Šimako. Byla to česká bohemistka Šimako Murai  mluvící  roztomilou  japonskou  češtinou, pozdější překladatelka, která uváděla  české  autory  do Japonska. Karel Pech, který nás seznámil s Japonskem, byl  neobyčejně  kultivovanou  a noblesní osobností renesančního rázu, bohužel po sovětské okupaci  otočil  a  prodal se normalizačnímu  režimu  za možnosti  výjezdů  do zahraničí. Smutný osud.

Člověkem, který  nikdy  nezradil, byl plukovník Karel Hora (1908-1989) , důstojník  cizinecké legie, nositel celé řady francouzských, spojeneckých  a  československých vyznamenání. Narodil se z  českého otce a japonské matky v Jokohamě a svůj exotický vzhled nikdy nezapřel. Otec byl v Japonsku zástupce firmy Mannesman  und Cie v Düsseldorfu, matka pocházela z významné rodiny v Osace. Po narození žil v Šanghaji, kde syn Karel navštěvoval německou Kaiser Wilhelmschule. Rodina  se pak  přestěhovala do USAA. Přes  San  Francisco a New York  se  Karel  Hora  dostal do Berlína,  kde pracoval  u  filmové společnosti UFA. V  roce  1917  se  celá  rodina  vrátila do Poděbrad, města jeho otce. Karel  Hora  po maturitě absolvoval  školu  záložních  důstojníků v Košicích  a  pak na přání  otce  odjel  do Ekvádoru podnikat. Tam si vzal za manželku španělskou krásku Leonoru,  založil  obchodní  firmu spolupracující  s firmou jeho otce,  ale v  důsledku  napjatých událostí  v Evropě  počátkem roku 1939  se rozhodl k návratu domů. Ještě  na  moři  se dozvěděl  o  obsazení Československa Hitlerem, takže po přistání lodi  v Marseille  hned vstoupil do Francouzské cizinecké legie. S  ní bojoval  v  roce 1940  ve Francii před Maginotovou linií u  Metzevisse a padl do německého zajetí, ve kterém se vydával za  Ekvádorce, což  mu  sice  dopomohlo k útěku, ale nakonec  jen do dalšího  zajateckého  tábora ve Španělsku.  Byl to však jen začátek jeho dobrodružné pouti, protože v  roce 1943  uprchl  i  z  tohoto zajetí a podařilo se mu dostat do Velké Britanie. Ze zdravotních důvodů nebyl přijat do čsl. armády. Zdravotní kritéria de Gaullových  Svobodných Francouzů  byly ale  mírnější  a po přijetí samotným generálem de Gaullem jako podporučík   bojoval v jejich řadách v severní Africe a prodělal i speciální diverzní  a  parašutistický výcvik a  krátce před vyloděním Spojenců  v  Normandii  seskočil  se zpravodajským posláním v týlu německé armády  v Bretagni  u Saint-Malo. Tuto výzvědnou  misi  ještě několikráte opakoval. Po osvobození  vlasti  se  do ní  vrátil , absolvoval  Vysokou  válečnou školu  a  sedmiměsíční kurs na École militaire  v Paříži a na Vysoké válečné škole  začal  i  přednášet. Po komunistickém puči byl ze školy  vyhozen,  nepřijal nabídku  šéfa Obranného zpravodajství  Reicina  stát  se komunistickým agentem  a přes trvalé sledování  se mu podařilo uprchnout zpět na Západ, kde znovu vstoupil  do  Francouzské  cizinecké legie. Bojoval  pak  v  Indočíně, byl francouzským zpravodajským důstojníkem v Západním Německu, bojoval v silách OSN  v Koreji a  do civilu odešel v roce 1961. Zemřel  v  roce  1989  na Korsice  v  Ajacciu  a  je pohřben na čestném pohřebišti Cizinecké legie ve  Francii  v  Puyloubier, kde jsem mu položil kytičku. Napůl Japonec, napůl Čech, vždy  ale  vlastenec!

Tomio  Okamura  má  opačné  rodiče, matku Češku  z Moravy  a  otce z Japonska. Je politickým podnikatelem, který kolem sebe shromáždil mimořádně nevzdělané a primitivní stoupence, kterým nedovoluje mluvit s novináři a veřejností a jejichž programem je xenofobie, nenávist k lidem jiných názorů, hlavně k těm inteligentnějším a vzdělanějším. Neustálým řečněním  a  lhaním si vytvořil mýtus jediného obránce Česka před  vším  vnějším i vnitřním nebezpečím. Bez Tomia, se soudním povolením  možno  oslovovat  jako Pitomia, bychom zahynuli, protože by nám migranti  usekali  ruce, jak Tomio každodenně ve své volební kampani tvrdil. Okamura se  však  chce  stát  prvním  japonským  prezidentem  České republiky. Proto uzavřel  spojenectví  se  Zemanem, kterému nyní přenechá své  voliče  a Zeman mu zase pomůže na Hrad  v  dalším  volebním  období. Jak  napsal  komentátor  Jiří Hanák v LN na adresu tohoto  japonského politického podnikatele: „Pane Bože, kde to jsme a co jsme provedli, že nás tak trestáš“ ? Japonci  nemají  jen ono krásné přísloví o Japonce jako květu, ale i  přísloví: „Teď, když mám dům spálený, lépe vidím na měsíc.“ Proto Okamura  tak usiluje  o  obecné  referendum, které by využil k masivní manipulaci, ve které by  nám  migranti  usekávali  již  nejen ruce, ale i hlavy, aby přesvědčil voliče k vystoupení ze všech  západních  struktur a obratu k našemu „skutečnému příteli“ v  Moskvě. V Japonsku mají výstižná přísloví. To další zní: „Kráva pije vodu a je z ní mléko. Zmije pije vodu a je z ní jed.“  Co  je z vody, kterou pije Tomio Okamura ?

Karla Horu můžeme považovat za japonského samuraje nebo evropského rytíře – Tomio Okamura je pouze politickým  kamikaze.