Nemýlím-li se, jste soudruh Jie?

Poslední silvestrovská groteska z Hradu mi připomněla semaforskou zpěvačku Zuzanu Burianovou a její písničku 

„Co jsem všechno ztratila“: „V pěti letech na písku, dodnes to mám v notýsku, zapomněla  jsem panenku v kroji, klidně si teď řekněte, je to chyba dítěte…“

Mám na mysli cestu detektivního tria Tvrdík, Mynář, Nejedlý, kteří se vypravili do „Země úsměvů“, jak nazval Franz Lehár svoji operu  o  Číně, aby našli kamaráda, soudruha Jie. Zuzana Burianová jim k tomu zpívá: „ztratila jsem botu levou, knížku s Adamem a Evou, ztratila jsem kružítko a  pytel máku a  všechny klíče od baráku“. Tvrdík  s  Mynářem a  Nejedlým zase ztratili všechny kontakty, mobilní číslo  a  emailovou adresu na  Jie Tien-Minga, poradce prezidenta Zemana  a předsedu představenstva čínské investiční  společnosti CEFC. Kdyby to nebyla sranda, byla by to prča…Co se dozvěděli  v  Číně  o  zmizelém soudruhovi Jie ?  Budou  nás informovat, co se stalo s  hlavním architektem  česko-čínské hospodářské spolupráce a mužem, který k nám nasměroval miliardy čínských  investic ?

Když jsem studoval v 60. letech Střední průmyslovou školu stavební-obor dopravní stavby, měli jsme na odborné kreslení profesora ak. arch. Daniela Knotka. Byl trochu potrhlý, ale o  to víc  jsme jej měli rádi. Dával nám tzv. VK, což znamenalo „Vzpomínková kresba“; úkol, který jsme dostali domů, se musel  za  trest nakreslit ještě jednou a i vícekrát a protože pan profesor ztrácel přehled, kolik jich komu uložil, musel pravidelně vyhlašovat amnestie, kterou se  někomu  i  desítky trestných  VK rušily. Protože jednou ke  mně  dorazila informace, že příští hodinu udělí pan profesor amnestii, nechal jsem všechny trestné  VK doma, protože jsem nepovažoval za nutné, je  nosit  do školy. Pan profesor  však zapomněl,  že ji má  udělit a  jelikož jsem svoje VK nemohl při kontrole ukázat, tak mě přímo z vyučovací hodiny poslal pro ně domů. To představovalo trasu z Dušní  ulice  na  Perštýn. Proběhnout se dala tam a zpět za 20 minut. Když jsem se vracel, narazil jsem na dalšího spolužáka, který byl panem profesorem vyslán za mnou, aby můj příchod urychlil, což si pan profesor pojistil ještě dalším poslem, který měl urgovat toho druhého, Nakonec jsme se  na  trase Dušní-Perštýn sešli na strategickém místě, v hospodě naproti škole, kde bylo možno zaslechnout zvonění končící hodinu odborného  kreslení.  Příští hodinu byla vyhlášena amnestie, takže jsem VK přinesl zbytečně a o schůzce poslů v hospodě, se pan  profesor  dozvěděl až  po  letech  při  příležitosti třídního srazu  a také v hospodě. „Doktore, za to máte tři VK“, reagoval.

Předpokládám, že takto  nějak  mohlo dopadnout hledání  Jie Tin-Minga detektivním triem z Hradu. Ovšem  neúčastí  Ovčáčka byly pátrací schopnosti uvedené trojice značně oslabené. Není vyloučeno, že  se všichni v hospodě nesetkali, pokud byl soudruh Jie mezitím zatčen nebo pro korupci popraven. Až potud celá akce může mít  ráz  školní srandy typu filmu  „Študáci a kantoři“. Když si však uvědomíme, že pročínské aktivity  prezidenta Zemana - „miliardové čínské  investice“ do naší ekonomiky doprovázené čínskou medicinou  a  učením o stabilitě končí pátráním po hlavním hybateli tohoto dění a poradci prezidenta Zemana,  přivádí hradní zahraniční politiku  do stalinského SSSR, kde politici, vyslanci, generálové a maršálové a  slavní rozvědčíci mizeli  jako skvrny tajícího sněhu, aby je nikdo nikdy již neuviděl. Dnešní komunistická Čína, kde se stal prezident doživotním, kde se konají tisíce poprav, z toho jistě řada politických, je opravdu tou nejvhodnější zemí, kde se prezident Zeman může učit, jak stabilizovat ČR. Země bez opozice a demokracie je přece  vždy nejstabilnější!  Skutečnost, že se Jaroslav Tvrdík, šéf celoevropské  CEFC nemůže spojit telefonem nebo mailem se svojí centrálou a musí  s  hradním doprovodem a tlumočníky letět  tisíce kilometrů  zjišťovat, co se děje  s  jeho čínským guru, nás vrací do předelektronické doby  19. století, kdy americký list New Herald   vyslal do  jižní Afriky svého reportéra Henry Morton  Stanleyho, aby našel ztraceného  cestovatele Davida   Livingstona, který o sobě tehdy nedal tři roky vědět. Ten se vypravil do jižní Afriky, aby prozkoumal řeku Zambezi, přičemž objevil vodopády nazvané po britské královně Viktorii, jako první přešel poušť Kalahari a zasloužil se o prozkoumání Afriky.  Směr pátrání dávaly Stanleymu tam-tamy domorodců. Nakonec Livingstona v roce 1871 našel, setkali se v jedné domorodé vesnici a do dějin po smeknutí tropické helmice a úkloně vstoupila legendární Stanleyho věta: „Nemýlím-li se, jste Mr. Livigstone?“ Ten odpověděl obdobně. V té době to byli  v severojižní Africe jediní dva běloši.

Pan profesor Knotek byl  potrhlý, ale měli jsme ho rádi, se svými VK stabilizoval naši školu lépe než Miloš  Zeman naši zemi se svými čínskými medicinmany a jejich čínskou medicinou ordinovanou Jaroslavem Tvrdíkem, jak ukazují začínající demonstrace proti němu a  Andreji Babišovi.