O šlechtě a Šlechtové

Ministryně  obrany v  demisi Ing. Karla Šlechtová ve svém projevu u příležitosti odhalení památníku legionářů , účastníků bitvy u Bachmače (Ukrajina) řekla, že tam bojovali čs. legionáři proti Hitlerovi.

Když jsem ve svém článku „Ministryně obrany v demisi“ psal  o  její   neznalosti vojenské techniky a absenci  vojenské kvalifikace, kterou, jak sama  prohlásila , „získala“  za týden studia na internetu, někteří čtenáři mi vytkli, že vojenskou techniku znát nemusí; je přece politickou ministryní a má odborné vojenské poradce. Budiž.  Jen  nejstarší  generaci  něco připomíná  slovo Zborov. Za první republiky slovo-legenda, znají dnes jen lidé zajímající se o historii. A že druhou slavnou bitvou legionářů  byla  ještě bitva u Bachmače, vědí snad již jen historici. Neznám osnovy historie, na základě kterých se dnes maturuje, ale pochybuji, že průměrný středoškolák a i vysokoškolák o této bitvě něco ví.  Ministryně obrany by již něco vědět měla. Ale ministryně obrany odhalující památník této bitvy, to vědět musí. Jinak ať ho neodhaluje.  Může se zeptat podřízených generálů nebo se  podívat na wikipedii. Ale nesmí mluvit hlouposti a znovu dokazovat, že  její  jedinou  kvalifikací na post ministryně obrany, je vařečka strany ANO. Přiznávám, že  se mi  kdysi  obě bitvy pletly, ačkoliv rozlišení je snadné. U Zborova v rámci Kerenského ofenzivy 1-2. července 2017 bojovali Češi  i proti Čechům, správně  českoslovenští legionáři (v době, kdy ČSR ještě neexistovala) proti rakousko-uherské armádě s českými vojáky. U  Bachmače 8. - 13. 3. 1918  bojovali legionáři podporovaní oddíly Rudé armády proti německé armádě, která na tomto úseku fronty pokračovala v boji i po uzavření Brest-litevského míru.  Celé tvrzení paní ministryně tak trochu připomíná Radio Jerevan.   Hitler  v  té  době  seděl v německém zákopu v  Belgii  a  legionáři  o  něm vůbec nevěděli a jeho jméno neznali. Důležité ale je, že  jméno Hitler  znala  paní ministryně, zřejmě ho již někde někdy zaslechla. Historie není v  ANO preferovaná  disciplina, jak jsem měl možnost osobně zjistit před 5 lety, kdy v prezidentském klání chtělo vedení ANO podpořit knížete Schwarzenberga proti  zemanu Zemanovi , který  se  honosil tím, že „oni“ jako nižší šlechta si museli právo první noci vybojovat na rozdíl od degenerovaných knížat, kterým toto právo padalo do klína bez boje. Tehdy zazněla ze strany pana Faltýnka  námitka, že  Karel Schwarzenberg nesmí být nazýván kníže, protože šlechtické tituly byly u nás zrušeny již za první republiky. Moje námitka, že byly zrušeny české tituly, ale nikoliv zahraniční  a  že  Schwarzenberg je knížetem v Rakousku a  ve  Švýcarsku a dokonce je  historickým dědicem kantonu Zürich, byla označena za advokátní kličku. Tím jsem si  jen  potvrdil,  že nejen o právu, ale i o historii nemá  cenu  v  ANO  mluvit. „Proto také  mohl  Adolf Hitler bojovat  s  legionáři  u  Bachmače.“ Myslím, že nás paní ministryně ještě pobaví, ať bude ministrovat  čemukoliv. Ale když jsme u toho Schwarzenberga, základní historické neznalosti projevil Miloš Zeman  již  ve své první prezidentské kampani. Do osoby knížete Karla Schwarzenberga, zahrnul Schwarzenbergy vůbec, aniž  rozlišil  mezi Hlubockou větví (primogeniturou) tohoto rodu a větví Orlickou (sekundogeniturou). Dal to najevo tím, že majetek Schwarzenbergů označil za zkonfiskovaný podle dekretů  prezidenta Beneše. Nevěděl, že majetek prince Adolfa Schwarzenberga, představitele hlubocké větve, byl  sice zařazen pod uvedený dekret, ale odvolání proti tomuto rozhodnutí nebylo nikdy vyřízeno, takže podle dekretu majetek konfiskován nebyl. Ani nemohl být, protože JUDr. Adolf Schwarzenberg měl  sice německé jméno, ale český původ a protože v době protektorátu byl v cizině, nemohl ani kolaborovat, jako nikdo z obou větví Schwarzenbergů. Jejich vztah k českému národu se ukázal již při misi lorda Runcimena  v létě 1938.  Dita Jelínková Homolová ve své nedávno vydané knize: „Šlechta v proměnách“ s podtitulem „Osudy aristokracie v Československu v letech 1918-1948“ uvádí vyjádření JUDr. Adolfa Schwarzenberga, když byl nucen se podvolit přání českých vládních kruhů, konkrétně  ministerského předsedy Milana Hodži: „Bylo by rádo viděno, kdyby Jeho Jasnost pozvala Mr. Runcimena  na Hlubokou, Krumlov atd. a ukázala mu vše...“  Jeho Jasnost se tomuto přání podvolila s pokynem služebnictvu: „Dejte mu nažrat a napít, ať mám pokoj“ a po jeho odjezdu prohlásil: „To je divný chlap, nejí, nepije a nemluví…“

Domnívám se, že o  prohlášení  představitelů české rodové šlechty, kterým se v kritické době před Mnichovem v září 1938, koncipovaným historikem a heraldikem Karlem VI. Schwarzenbergem, obrátila česká šlechta na prezidenta Beneše s projevem věrnosti, pro který  jim všem Gestapo posléze konfiskovalo majetek, Miloš Zeman, natož jeho ministryně obrany,  nikdy neslyšeli.  Protože se tedy podle dekretu nedal majetek hlubocké větve konfiskovat, byl na nátlak komunistů přijat parlamentem proslulý zákon č. 147/1948 Sb.( tzv. Lex Schwarzenberg, kterým byl majetek této větve vyvlastněn a to jen proto, že byl příliš  veliký. Nikoliv tedy  pro  kolaboraci, jak naznačil Miloš Zeman ve své předvolební diskusi s Karlem Schwarzenbergem.  Za vyvlastněný majetek měla být poskytnuta náhrada, což se však nikdy nestalo. Majetek orlické větve byl vyvlastněn běžnými znárodňovacími zákony po únoru 1948, takže jej Karel Schwarzenberg,  Zemanův protikandidát mohl klidně restituovat, i bez pomoci Václava Havla, jak se traduje. Že na Zemanovu nepravdivou invektivu, odpověděl kníže Karel Schwarzenberg nešikovně a odpovědí si prohrál volby, je jiná věc. O  skutečnosti, že Miloš  Zeman ve volební diskusi neznal historii, ale že ji nezná  ani prezident Zeman, svědčí i jeho další výroky, např. že v Občanské válce ve Španělsku bojovaly také Anglie a  Francie. Další historickým faux-pas  mohl Miloš Zeman narušit i vztahy mezi ČR a Velkou Britanií, když v Otázkách Václava Moravce se zmínil o anglické panovnici Alžbětě Krvavé. Zaměnil ji za její nevlastní sestru Marii Krvavou (Bloody Mary ), královnu Anglie a Irska Marii I. Tudorovnu (1516-1558), která po nástupu k moci obnovila spojení mezi anglikánskou církví a církví římskokatolickou a začala po stovkách upalovat vyznavače protestantismu. Naproti tomu její následovkyně na trůně, královna Alžběta I. (bez přízviska „krvavá“), vytvořila z Anglie námořní velmoc a založila její moc. Tak se stala jedním z největších anglických panovníků. O dalších  Zemanových  historických omylech typu „vlevo dole“  jindy. Zajímavé je, že právě u vzpomínky na  Runcimanovu návštěvu z výše uvedené  knihy,  by při její četbě dostihla Miloše Zemana historie. Jak se chová k Putinovi a jeho okolí dosahujícím prostřednictvím Lukoilu  až  na Hrad, víme – blahopřejný dopis Zemana Putinovi ke znovuzvolení je servilním výrazem obdivu k Velkému bratru. Jak  se zachoval  Zemanem ocejchovaný „kolaborant“ JUDr. Adolf Schwarzenberg k  „neutrálnímu  prostředníkovi“ lordu Runcimanovi se sympatiemi k sudetoněmeckým politikům,  je uvedeno shora. Dodejme, že  JUDr.  Schwarzenberg si nebral servítky ani ve svém rodu. Výše uvedenému příbuznému z Orlíku, Františku Schwarzenbergovi,  napsal, že neměl  Runcimana  doprovázet při jeho odjezdu z Krumlova až do Černého lesa: “ Ačkoliv vím, že se u nás čumí na každého lepšího Angličana a dvoří se mu - jak to bývá zvykem u černochů v Kongu vůči bělochovi, přece jen nepokládám za oportunní dělat totéž.“ (Dita Homolová- Jelínková: „Šlechta v proměnách“). Protože jak vidno v jadrnosti vyjadřování si byli „kolaborant“ JUDr. Adolf Schwarzenberg  a  rusofilský vlastenec Ing. Miloš Zeman blízcí, očekával bych, že by historické ponaučení včetně úlohy Runcimanovy mise, mohl ministryni obrany Ing. Karle Šlechtové, již svým jménem  blízké české šlechtě, poskytnout právě prezident Miloš Zeman. Jinak hrozí nebezpečí, že by to při odhalování příštího  pomníku mohla poplést ještě více a spolu s prezidentem způsobit nějaký mezinárodní konflikt.